Vyvolená, aneb poslední obraceč času.
Co kdyby Harry nebyl jediný vyvolený? Co kdyby všichni ti nevinní lidé nemuseli zemřít ? Co kdyby existovala jiná možnost ?
Hlavní postavou příběhu je Hermiona , které se přenese do doby Pobertů .
"Změň...
Konečně tu pro vás mám další díl! Jako vždy musím moc poděkovat za reakce u minulé části, tu dnešní věnuju MiaEvanss :)
„Takže Hermiono, nemusím vám připomínat, co máte udělat, že?" ujistil se ještě jednou profesor.
„Nemusíte," potvrdila mu dívka.
Brumbál pak už jen přikývl a znovu se chopil své hůlky. Stačilo pár zručných pohybů zápěstím a najednou tu z ničeho nic byl krásný, zlatý pohár. Brumbál se ho chopil a pomalu do něj nabral první dávku mučivého, zeleného lektvaru z misky. Ještě než se poprvé napil, zhluboka se nadechl.
Pak už si do hrdla rychle nalil první plný pohár lektvaru, následovaný dalším a dalším. Profesor Brumbál pil, co nejrychleji mohl, věděl, že ze začátku se to nějakou chvilku snést dá. Byl si však jist, že nastane i fáze, kdy bude lektvar téměř nemožné spolknout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ředitel měl za sebou už čtvrtý pohár, když mu začala ruka, v níž ho držel ochabovat. Celé tělo se mu roztřáslo a on ho vypil jen s největším sebezapřením a pomocí Hermiony, která ho přispěchala podepřít.
„Ne, dost," těžce vydechnul Brumbál, když se ho dívka snažila přinutit vypít další lok lektvaru. Hermioně se i přes jeho protesty podařilo nalít mu do krku další dva plné poháry. Pak se ale situace začala komplikovat. Řediteli se obličej zkřivil v bolestnou grimasu.
„Nechtěl jsem to tak, já to tak nechtěl," vykřikoval. Hermiona se snažila, co jí síly stačily, aby ředitele donutila vypít další a další doušky lektvaru. Při pohledu na něj ji ale přepadala panika – vypadal tak zničeně, částečně odevzdaně a hlavně hrozně smutně. Navíc, krom psychické bolesti, musel cítit i tu fyzickou. To, co s ním lektvar dělal, bylo hrozné ve všech ohledech a brunetka ho přestávala zvládat nutit pít, když slyšela jeho úpěnlivé prosby, aby už to víc nedělala.
„Ještě jednu pane profesore, prosím vás," žadonila se slzami na krajíčku a přikládala mu číši k ústům. Brumbál ji až překvapivě poslušně vypil. Jen co však poslední kapka zmizela v jeho hrdle, rozkřičel se z plných plic.
„Už ne! Prosím! Co jsem to udělal, u Merlina. Zabij mě! Muč mě! Co jsem to udělal," zařval a na chvilku se odmlčel. „Už ne, prosím," dodal slabším, vyčerpaným hlasem a svalil se na mísu. Hermiona překvapeně uskočila. Brumbál musel prožívat peklo. A pro mladou čarodějku bylo utrpením ho přitom sledovat. Ač se tomu bránila, seč mohla, pár neposlušných slz se jí skutálelo po tváři.
Seber se, Hermiono, Brumbál trpí a ty mu ani nepomůžeš, překonat to co nejdřív – domlouvala dívka sama sobě. Jelikož se rozhodla víc nezahálet a spíš jednat, přešla zpátky k Brumbálovi, nabrala další pohár a pomohla mu ho vypít.
