Vyvolená (HP FF, Poberti)

58. Svět se musel zbláznit

James váhal.

Nebyl si jistý, jestli to, o co hodlá svého kamaráda požádat je správné. Jestli po něm vůbec může chtít, aby něco takového udělal.

Avšak tíha tajemství, která musel tajit před Lily, ho donutila jednat. Chtěl s rudovláskou začít společný život, vybudovat si budoucnost. A tu v žádném případě nechtěl stavět na lžích a výmluvách. Proto neměl jinou možnost.

A z celého srdce si přál, aby Remus souhlasil s tím, o co ho požádá.

Jelikož měl už černovlasý mladík dobaleno a do večeře stále ještě zbýval nějaký ten čas, sedl si na svojí postel a opřel se zády o zeď. Po několika minutách bezděčného koukání do prázdna sáhl do šuplíku nočního stolku a vytáhl z něj zlatonku. Tu pak střídavě vypouštěl ze své dlaně a za pomocí rychlých reflexů, vybudovaných dlouhodobou praxí, jí pak chytal.

Takhle si s malou, lítající kuličkou už dlouho nehrál. Když byl malý, dělával to docela často, uklidňovalo ho to.

Z ničeho nic se dveře do pokoje otevřely a dovnitř vešel Remus.

James nemohl tušit, jakou práci dalo světlovlasému chlapci se po cestě na schodech zklidnit natolik, aby ani jeden z jeho nejbližších kamarádů nepoznal, jak nepříjemným rozhovorem si právě prošel a jak mizerně se cítí.

A protože Remus byl opravdu dobrý herec a nic nenasvědčovalo tomu, že by nebyl v dobrém rozpoložení, rozhodl se James přistoupit k rozhovoru, kterého se obával.

„Ehm, Remusi?" promluvil černovlásek, když si druhý chlapec sedal na svou postel do úplně stejné pozice, v jaké momentálně seděl sám James.

„Ano?" vzhlédl k němu Remus.

„Víš no .. já nevím jak začít, já to totiž," nesouvisle mluvil James. Zhluboka se nadechl. Došlo mu, že takhle to nepůjde. Remus je přece jeho přítel už dlouhou dobu, nemůže mít až takový problém s tím, požádat ho o něco. I když to něco bylo dost podstatná věc.

„Děje se něco, Jamesi?" zamračil se Rem.

„Ne, totiž jo. Já ...prostě bych chtěl začít bydlet s Lily," trochu klidněji odpověděl černovlásek.

„Já vím," přitakal druhý chlapec. Tuhle informaci mu James sdělil hned, jak Lily s jeho návrhem souhlasila.

„Ale je tu jedna věc. Nechci jí lhát Remusi, chci jí říkat jen pravdu. A chci jí říkat všechno. Nechci před ní mít tajemství. Problém je v tom, že moje největší tajemství, to že jsem zvěromág, se netýká jen mě."

Remus hned pochopil, na co James naráží. Chce, aby Lily řekl pravdu. Aby jí řekl, že je vlkodlak.

Na jednu stranu Jamese chápal. Měl pravdu a on po něm v žádném případě nechtěl, aby vztah s Lily zakládal na lžích. Navíc, Lily byla i Remusova kamarádka a ať se dělo cokoliv, chovala se k němu vždycky laskavě.

Na druhou stranu byl teď Rem po rozhovoru s Emily v nepříliš dobrém rozpoložení.

Chvilku vedl vnitřní boj. V žádném případě nechtěl, aby jeho momentální nálada nějak ublížila osudu jeho kamaráda.

Věděl, že nemá na vybranou.

Věděl, co musí udělat. A věděl, že to taky udělá.

„Dobrá," řekl Remus krátce.

„Dobrá?" překvapeně téměř vykřikl James. Bylo mu jasné, že Rem hned pochopí, co má svými slovy na mysli. Zároveň ale nečekal, že jeho kamarád bude tak rychle souhlasit. Sice věděl, jaký Remus je – že se snaží myslet především na ostatní, ale stejně. Tohle byla velká věc.