Vyvolená (HP FF, Poberti)

100. Jak to má být

Lehký letní větřík se proháněl v korunách stromů a zapadající slunce mu k tomu dohrávalo překrásnou světelnou kulisu. James a Lily se právě v tomto krásném počasí vraceli od Siriuse a Hermiony, kde společně s nimi a zbytkem jejich party nad lahví – dobře, nad třemi lahvemi – vína oslavili fakt, že se Mia již oficiálně stala ministryní kouzel, ikdyž oficiální jmenování do funkce, tak aby se stihlo vše připravit, ji mělo čekat prvního září. 

Atmosféra tohoto večera byla nádherná, nejen počasí, ale i čas, který strávili s přáteli dodal jak rusovlásce, tak jejímu příteli, skvělé nálady. A tak se James rozhodl, že možná přestane hledat nějakou magickou a neobyčejnou příležitost, ale že vezme tuhle příjemnou chvíli a udělá z ní něco neobyčejného a magického.

„Lily, mohl bych tě ještě někam vzít? Nejsi moc unavená?" zeptal se náhle svým nápadem nadšený chlapec.

„Nejsem unavená. Ale kam?" zeptala se s úsměvem Lily. Nevěděla, co to do Jamese najednou vjelo, ale byla zvědavá.

„Uvidíš," kulišácky se usmál James. „Přemístím nás, ano?"

Lily přikývla na souhlas a za chvilku už se nacházeli na úplně odlišném místě. Všude kolem nich byl hluk.  „Jamesi, ty jsi se snad zbláznil, mohl nás kdokoliv vidět!" zděsila se Lily jen co otevřela oči a zjistila, kde se nacházejí.

„Tady? Tady si nikdo nehledí ničeho než sebe," usmál se James. 

„Je to nezodpovědné, Jamesi. Ale dobrá, pro tentokrát. Proč jsme tady?"

„Proč tady? Proč King's Cross ?" zasmál se James. Sám chvíli uvažoval, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec si řekl, že proč ne. Přece jen, tohle místo pro něj opravdu něco znamenalo. 

„Ano, proč Kings Cross?" zopakovala otázku s úsměvem Lily. Vůbec netušila, o co tady jde a vůbec neměla ponětí, jaké překvapení ji čeká. 

„Víš Lily," vytrhl se James ze svých úvah. "Je mi trochu líto, že nemůžeme projít přepážkou 9 a tři čtvrtě."

„Proč Jamesi? To už se ti stýská po Bradavicích."

„Taky trochu," přikývl hoch. „Ale hlavně, dostaly bychom se přesně na to místo."

„Na jaká místo?" Vyzvídala se smíchem Lily. Ještě stále nechápala Jamesovi záměry.
Černovlasý mladík se otočil čelem přímo ke své dívce. 

„Na místo, kde jsem poprvé uviděl lásku svého života."

"Copak, vy jste se se Siriusem srazili až na nádraží? Myslela jsem, že jste se museli vidět na některé z těch honosných, čarodějnických akcích," zavtipkovala Lily nevědíc, že James se nezasměje. Ten měl teď totiž dokonale vyschlo v krku, srdce mu splašeně bilo a ruce se klepaly.

„Nevtipkuj, Lil," zašeptal, ale dívka ho slyšela. Pak z kapsy vytáhl krabičku, kterou u sebe nosil skutečně bez přestání, při honbě za tím dokonalým okamžikem, už dost dlouho. Když James poklekl na jedno koleno, Lily vytřeštila oči. Začalo jí to všechno dávat smysl. 

„Lily," bylo jediné, co James dokázal vykoktat. Spontánně se kolem nich začali hromadit mudlové v kolečku, tak, jak to mají při veřejných žádostech o ruku ve zvyku. 

„Nemůžu uvěřit, že se tohle děje. Miluju tě Lily Evansová. Vezmeš si mě?" vypravil ze sebe James značně osekanou verzi toho, co si původně připravil. 

Dívka byla v šoku, brečela štěstím. „Ano, ano, ano," opakovala jako bez sebe až do chvilky, než se James zvedl ze země a začal jí drtit v objetí. Taky už brečel.