Vyvolená (HP FF, Poberti)

52. Zábava začíná

Děkuju za reakce u minulé části:) Dnešní věnuju ElizaCz ♥

Když Remus slyšel, že tím, kdo se k nim chodbou blíží je právě tahle zmijozelská dvojice, jen znechuceně přikývnul. Regulus by mu snad ani nevadil, přece jen, to byl bratr Siriuse. Ale Magnus, ten mu ležel v žaludku.

Nebelvíři věděli, že pokuď je Magnus objeví, bude z toho průšvih. Zmijozelský chlapec byl totiž prefektem a bezpochyby byl na obchůzce. Regulus mu zřejmě jen dělal společnost, ač by neměl. Ale zmijozelští si vždycky dělali, co se jim zachtělo.

„Jo, vídáme se. Vždycky se někde na chvilku schováme. Ale je to k ničemu. Chtěl bych normální vztah, chtěl bych jí vzít za ruku a doprovodit na hodinu, chtěl bych jí políbit klidně před celou školou," zaslechli Nebelvíři skleslý hlas, když se chlapci přiblížili dostatečně blízko ke kabinetu. Kate i Rem hned poznali, že teď mluvil Magnus.

„Já vím, brácho," odpověděl mu Reg. „Ale mimochodem, už začínám chápat, co na ní vidíš. Nedávno jsem se na ni ve velký síni zaměřil a pořádně si ji prohlídnul a řeknuti, i když je to, co je, je vážně pěkná. Taková roztomilá," dopověděl Reg a jen z jeho tónu hlasu bylo jasné, že se přitom šklebil.

„Regulusi," okřiknul ho hned Mag. Očividně se mu vůbec nelíbilo to, co řekl. Regulus se jen zasmál.

„A vůbec, neměl bys už radši jít? Nechceš snad, aby nás chytnul Filch, ne?" naštvaně se zeptal Magnus, znělo to ale spíš jako rozkaz k odchodu.

„Ale notak, vždyť si prefekt," zasmál se druhý chlapec, pobavený reakcí svého kamaráda.

„To sem. Zato ty jím vůbec nejsi. Takže jdi."

„Když jsi mě naposledy takhle vyháněl, skončila ti ta tvoje maličká v náruči u nás ve společence. Doufáš, že se znovu poštěstí?" opět se zasmál Black. Jeho hlas už ke Kate s Remem doléhal tišeji, z větší dálky.

„Jdi," zopakoval svoji výzvu už poměrně vytočený Mag. Narážky a posměšky jeho kamaráda ho očividně dost štvali. A nebylo se čemu divit, byl totiž přesvědčený, že Regulus si nejspíš ani nedokáže představit, jak těžké pro něj je, vypořádat se se situací, která nastala.

Dál už naši dva Nebelvíři neslyšeli z rozhovoru Zmijozelských chlapců ani slovo. Možná proto že už dál nemluvili, ale možná se také jen vzdálili až příliš daleko.

„No, tak to teda bylo něco. Magnus tají vztah s nějakou holkou? Asi nevyhovuje požadavkům jeho rodičů. Ale to vlastně skoro žádná," zasmála se Kate, když si byla jistá, že už ji nikdo neuslyší. Nevěděla, o koho se jedná a aby byla upřímná, ani jí to nijak zvlášť nezajímalo. Tak má nejlepší kamarád jejího bratránka holku, která nejspíš není čistokrevná. No a?

Zato Rem věděl úplně přesně, o kom se baví. Emily.

Takže to neskončilo. Zachvátil ho zvláštní pocit. Něco mezi žárlivostí, která byla pochopitelná a zlostí. Byl naštvaný na Em. On k ní cítil tak hluboké city, ale ona mu je nebyla schopná opětovat. Ale byl naštvaný i na Magnuse Hawka, že tolik riskuje. Vždyť on sám napsal dopis, ve kterém Emily vysvětloval, proč se nesmí stýkat. Vždyť by jí mohli ublížit. A taková Bellatrix Blacková ... ta by ji byla schopná i zabít. Při té představě se Remus otřásl.

„Jdeme?" vytrhla ho z přemýšlení Kate. Už měla přes ramena přehozený plášť a podávala Removi mapu.

„Jo, jasně," kývnul Rem na souhlas a vzal si od ní mapu. „Neplecha ukončena," poklepal na ní a ingoust, jako by se začal vsakovat do pergamenu zpátky, blednul, až nakonec zmizel úplně.