Vyvolená (HP FF, Poberti)

65. Nový domov

Co kdybych zase rozjela věnování ke každé kapitole? Pokuď byste o věnování stáli, napište mi nějaký komentář a já pro další kapitolu někoho vyberu :)

Z ničeho nic se k Siriusovi a Hermioně přihnal z druhé strany ulice mladý muž. Představil se jim jako zástupce realitní kanceláře, která domy v téhle lokalitě prodává a pak je zavedl dovnitř.

„Kdybyste měli jakékoliv otázky, sem s nimi. Jinak si můžete jít dům prohlédnout a já na vás počkám tady," sdělil jim.

Sirius a Hermiona si společně prohlédli celý domek. Nebyl v něm ještě sice vůbec žádný nábytek, ale i tak z něj byla Hermiona nadšená. „Je to tady dokonalý," zhodnotila celou prohlídku domu, když se vrátili dolů do přízemí, kde na ně čekal mladý makléř.

„Takže to berete?" zeptal se muž s úsměvem.

Sirius hodil jeden rychlý pohled na Hermionu, která přikývla. „Bereme," potvrdil tedy se širokým úsměvem. Druhý muž sáhl do kapsy svého saka a vytáhl zmenšeninu brašny a zároveň si z vnitřní kapsy vyndal hůlku. Hermiona si doteď nebyla jistá, jestli je muž kouzelník nebo mudla, protože Sirius se jí nezmínil, zda dům budou kupovat od mudlovské společnosti, nebo od kouzelnické. Teď už v tom měla jasno.

Přešli do kuchyně, kde byl jeden z mála kusů vybavení a to kuchyňská linka. Na té se dali do sepsání potřebných dokumentů, Sirius vypsal šek pro výběr z Gringottovi banky, kde měl uložené peníze od strýčka a za chvilku bylo hotovo. Mladý kouzelní se s nimi rozloučil a přemístil se pryč.

„Děkuju Siriusi," otočila se Mia na chlapce, když osaměli.

„Za co?" zeptal se jí.

„Za tohle. Za všechno. Že můžu být s tebou," usmála se a pak ho políbila. On si hned obmotal ruce kolem jejího pasu. Nehodlal jí jen tak pustit. Po událostech posledních dní byl rád, že mají chvilku jen pro sebe.

I tu jim ale zanedlouho překazila sova, klovající zobáčkem do okenní tabulky, aby si vynutila jejich pozornost. Přesto, že Sirius vypadal, jako že jí hodlá ignorovat, Hermiona se mu se smíchem vyvlékla z náruče.

„Je to od Jamese. Prý jsou relativně v pohodě a pokud chceme, máme se stavit. Paní Potterová nás zve na oběd," oznámila brunetka svému příteli, když dopis dočetla.

„Stejně si odtamtud potřebuju vzít svoje věci," pokrčil Sirius rameny. Konečně si vzpomněl na kufry, které měl celou dobu v kapse, vyndal je a zvětšil do normální velikosti. „Nikdy se nenabažím zmenšovacího kouzla. Přísahám, že ne," zasmál se.

„To chápu," přikývla Hermiona a sama si vzpomněla na etapu jejího života na útěku, kdy jí jedno podobné – konkrétně nezjistitelné zvětšovací kouzlo- v podstatě zachránilo život. Při téhle myšlence si Mia uvědomila, jak moc se už sžila s dobou, ve které je teď. Přišlo jí, jako by to bylo hrozně dávno, co se všechno kolem výpravy za viteály stalo.

„Půjdeme hned?" vyrušil brunetku z myšlenek Sirius, který se k ní neslyšně přiblížil.

„Můžeme," odpověděla Mia. Sirius jí tedy chytl za ruku a oba je přemístil na jemu velmi dobře známé místo – k domu Potterových.

„Vždycky, když stojím před těmahle vchodovýma dveřma, vzpomenu si, jak jsem na ně klepal, když jsem poprvé utekl z domova. Byl jsem k smrti vyděšený, táhl jsem za sebou svůj školní kufr a koště a cestu sem jsem musel absolvovat mudlovskou dopravou, protože jsem ještě nemohl kouzlit mimo Bradavice. Ten den pršelo a ... a prostě to bylo celý hrozný," přiznal smutně Sirius, když kráčeli po cestičce ke dveřím.