Vyvolená (HP FF, Poberti)

82. Je to Brumbál

Umývárna, ve které se skrýval vchod do tajemné komnaty vypadala v téhle době přesně tak, jak si jí Hermiona pamatovala z budoucnosti. Jen co prošla dveřmi dovnitř, zaplavila jí vlna vzpomínek. Nechtělo se jí ani věřit, že je skutečně ta samá místnost, ve které strávila tolik hodin přípravou mnoholičného lektvaru a ve která se následně odehrála ona neslavná eskapáda s kočičími chlupy.

Bylo toho na ní moc. Moc vzpomínek, moc emocí. Chvilku jen nepřítomně přejížděla očima po každém zákoutí téhle místnosti.

„No to ne ne! Sirius Black v mojí koupelně!" ozval se výkřik jen kousek od její hlavy

Uršula! Hermiona by málem zapomněla na Uršulu.

Naštěstí ona dívka na sebe zapomenout nenechala. Člověk by si myslel, že bude spíš hotová z toho, že v její koupelně je sám Albus Brumbál, ale ona byla namísto toho naprosto vedle z přítomnosti jednoho z Pobertů, samotného Siriuse Blacka.

Avšak ono to mělo svůj důvod – chlapci si během svého pobytu na hradě, na rozdíl od ostatních studentů, vydobyli u místních duchů docela slušnou pozici, zapříčiněnou především ochotnou spoluprací na jakékoliv nepleše s Protivou. S tím se nikdo nechtěl dostat do křížku a tak už to jelo...U Uršuly by se ale dalo polemizovat, zda se jedná o důvod tento, nebo zda převažuje zájem malinko jiného rázu ...protože ano, byli to pohlední chlapci a všichni známe obyvatelku této koupelny natolik dobře, aby nám bylo jasné, co to pro ní znamená.

„Máš s sebou i Jamese Pottera, toho nejúžasnějšího kapitána Nebelvírského famfrpálového týmu? Chtěla bych ho tááááák moc poznat osobně," pokračovala Uršula.

„Ehm, Uršulo," zarazil jí ředitel, který uznal, že na tohle skutečně není čas. „Máme tu na práci něco velmi důležitého. O tom, co uvidíš nesmíš nikdy mluvit, to ti nařizuji z pozice ředitele téhle školy."

Uršula na něj zprvu jen vyvalila oči. Tady že se bude dít něco důležitého, v její koupelně? Nechtělo se jí tomu věřit a chvilku i byla celá v šoku, ale pak si všimla, že ředitel očividně čeká jen na její slib. „Samozřejmě," řekla a zakývala horoucně hlavou, jako by tím chtěla svým slovům dodat na vážnosti.

„Dobrá tedy, můžeme začít," rozhodl Brumbál. „Který kohoutek přesně to je, slečno Grangerová?"

„Tenhle," ukázala Hermiona přesně na místo, o kterém věděla, že na něj Harryho mluvil, aby vchod otevřel. Tehdy, ve druhém ročníku, u toho samozřejmě nebyla, ale posléze se sem ještě několikrát během studia vydala jen proto, aby se na onen kohoutek znovu a znovu podívala. Fascinovalo ji, že něco tak důležitého měli tehdy prakticky na dosah ruky, ale dozvěděli se o tom až v poslední možné chvíli.

Ředitel přikývl, že rozumí. Nejdřív si místo sám důkladně prohlédl, několikrát přejel po kohoutku prsty.Pak vyzval Clair, aby promluvila hadím jazykem a nařídila vchodu do komnaty, aby se otevřel. Jelikož dívka byla stále pod vlivem silné kletby, bez jakékoliv námitky, či jen zaváhání, příkaz splnila.

Před čtveřicí kouzelníků a velice zvědavou Uršulou, neustále poletující nad nimi, se začal odkrývat vchod do tajemné komnaty přesně tak, jak si to Hermiona pamatovala a jak to ostatním popsala.

„Počkáte tady a já vám pošlu slečnu Clair zpátky nahoru, jen co mi otevře ty druhé dveře. Postarám se o to, aby se sem bezpečně dostala. Po chvilce na ní asi přestane působit imperio, pokuste se ji dostat do Nebelvírské věže do té doby. Bude tam pobývat po zbytek svého pobytu tady."