Vyvolená (HP FF, Poberti)

79. Clair

„Dneska v noci jsem měl vážně hodně šáhlej sen," svěřil se Sirius Mie, když společně stoupali po cestičce z Prasinek k Bradavickému hradu.

„Jaký?" zeptala se Mia, i když tušila, co přijde.

„No," začal pobaveným hlasem mladý kouzelník. „Zdálo se mi, že jsme byly spolu dole v předsíni a o něčem jsem se hádali. Vůbec si nepamatuju, o čem to bylo, ale začalas mi vyhrožovat, že mě zakleješ. Zasmál jsem se tomu a říkal si, že to bys jaktěživa neudělala. Ale ono se to fakt stalo. Pamatuju si, že v tom snu jsem pak už jen měl pocit, že lítám a pak už nic."

„Zajímavý," zhodnotila Herm a měla co dělat, aby se nezačala smát. Kdyby tak Sirius věděl...

Po zbytek cesty do hradu už ani jeden z nich nemluvil. Sirius se nejspíš ještě ve svých myšlenkách vracel k domnělému snu z minulé noci, zato Mia už obrátila svou pozornost k nadcházejícímu setkání s ředitelem. Co by pro ně mohl mít? Bylo jasné, že další viteál už to nebude. Jedině, že by se nějakým způsobem zmocnil Naginiho a to bylo krajně nepravděpodobné.

Čím blíže byli ředitelně, tím víc zrychlovali. Bylo očividné, že nervozita rostla jak v Mie, tak v Siriusovi. Od začátku minulého školního ruku už toho za sebou měli tolik, stalo se hodně špatných věcí ... a oba si přáli, aby už byl konec. Chtěli začít pořádně žít.

„Vítám Vás," přivítal je Brumbál, když konečně vešli do jeho pracovny. Rukou jim jako obvykle pokynul ke dvěma prázdným křeslům, stojícím u psacího stolu.

„Jistě jste zvědaví, proč jsem si vás zavolal a co se dělo na mé výpravě. Všechno vám řeknu. Nejdřív bych si ale rád poslechl, jak se vedlo vám. Vím již sice, že jste byli úspěšní, a za to máte mou velikou pochvalu. Rád bych však slyšel, jak to probíhalo a jaká překvapení tam pro vás Tom zanechal."

Ani Hermiona a ani Sirius sice nebyli nadšení tím, že se odhalení Brumbálova překvapení ještě o nějakou dobu oddálí, ale věděli, že s tím nic nezmůžou. Proto společnými silami odvyprávěli průběh celého získávání poháru Helgy z Mrzimoru.

Brumbál je celou dobu tiše poslouchal, sem tam pokývnul hlavou. Vypadal klidně, jako by očekával přesně to, co mu dva bývalí Nebelvíři sdělili. Nikdo ale nemohl odhadnout, jestli tomu tak opravdu bylo a on to skutečně předvídal – vyznat se v Brumbálovi byl nadlidský úkol a odhadnout, co si myslí se rovnalo něčemu nemožnému.

„Výborně, zvládly jste to skutečně bravurně," s lehkým úsměvem pochválil oba mladé čaroděje. „Teď je tedy řada na mě, abych vám objasnil, proč jsem odjel na onu výpravu a proč jsem si vás sem dnes zavolal.

Jak víte, máme už téměř všechny viteály, ale nemáme je jak zničit. Dlouho jsem uvažoval nad tím, čím by se dal duplikovat bazliškův jed, ale na nic tak mocného jsem nepřišel. Poté jsem se velmi usilovně snažil najít jakýkoliv zdroj baziliščího jedu, ale nikde žádný není. Jediná cesta, jak si zajistit, že budeme moci zničit viteály za pomoci Nebelvírova meče tedy byla zabít baziliška, který se skrývá ve sklepení Bradavic.

Nechci, aby to znělo hloupě, ale zabít baziliška pro mě nebude zas takový problém. Ten hlavní zádrhel nastal v otázce, jak se k němu dostat. Tajemnou komnatu je možné otevřít pouze hadím jazykem, jinak to nejde. Najít ale čaroděje s hadím jazykem není vůbec žádná legrace a trvalo mi to skutečně dlouho."

Brumbál se na chvilinku odmlčel a pozorně sledoval Hermioninu a Siriusovu tvář. Oba seděli naproti němu v naprosté tichosti a jen překvapeně naslouchali jeho slovům. Hlavně Hermionu už otázka toho, čím viteály jednou zničí napadla, ale nečekala, že se Brumbál rovnou vytasí s řešením.