Vyvolená (HP FF, Poberti)

74. Brumbálův návrat a dopis pro Emily

O týden později

Albus Brumbál ztěžka dosedl do svého ředitelského křesla. Připadalo mu, že výprava, kterou během posledního týdne podnikl, byla pravděpodobně ta nejvíc vyčerpávající v jeho životě. Nejen, že musel cestovat přes oceán a využít k tomu částečně mudlovskou dopravu, ale navíc se musel mít celou dobu na pozoru, protože skupinky Smrtijedů mohly být opravdu kdekoliv. A napadení si nemohl dovolit, na to měl s sebou něco, lépe řečeno někoho, až příliš cenného.

Z rozjímání ho vyrušilo klapnutí dveří. „Albusi," ozvalo se od vchodu z úst právě příchozího. „Co jste tak náhlého potřeboval? Porada je zítra a vy si mě sólo zavoláte v pátek v noci?" zeptal se onen kouzelník během toho, co přešel až k ředitelovu stolu a bez vyzvání se posadil naproti němu. Byl neobvykle nervózní.

„Alastore, vítejte," klidně mu odpověděl Brumbál. „Mám dost vážný důvod, proč jsem si vás dnes zavolal. Potřebuji, abyste dal dohromady, no, řekněme tři až čtyři nejlepší bystrozory z našich řad, poslal mi je sem a pak nějakým způsobem omluvil jejich absenci na ministerstvu."

„Děláte si ze mě dobrý den, že ano?" obořil se na něj Pošuk. „Víte vy vůbec, co se na bystrozorském oddělení děje? Kontrolují každého, kdo vykazuje jakoukoliv neobvyklou aktivitu. A vy víte moc dobře, že je vážně nebude zajímat, že Fénixův řád pracuje proti Vy-víte-komu. Budou nás považovat za zrádce, pokud zjistí, že provozujeme jakoukoliv aktivitu ministerstvu za zády!"

„Je to životně důležité. Máme tu na hradě hosta, který nám pomůže vyhrát tuhle válku, jsem si tím jist. Jen potřebuju, aby byl chráněný, než se zotaví. Cesta sem ho neobyčejně zmohla, ale až bude v pořádku.. Jeho bezpečí je nezbytně nutné, za žádných okolností se mu nesmí nic stát."

„Jaký host? Zotaví z čeho? Jak nám může pomoct? A proč jste ho nepřivedl dřív?"

Brumbál si svého společníka chvilku jen v tichosti prohlížel. „Moc otázek Alastore, moc otázek. Občas lidem zvědavost pomáhá, ale často jim i škodí. A vy víte moc dobře, že vám nemůžu nic prozradit. Pokud bych tak udělal, pokud bych byl s informacemi příliš štědrý, mohl by se náš plán sesypat jako domeček z karet. A to nikdo z nás nechce, že ne?"

Moody na chvilku přivřel oči a bylo vidět, že se snaží uklidnit. „Dobře," přikývl po chvilce. „Pošlu vám sem Prewettovi a Franka Longbotoma. Ti by vám měli stačit, ne?"

„Děkuji, Alastore. A nenechte se překvapit, až našeho návštěvníka uvidíte – je to ještě dítě."

***

Sirius, Remus a James seděli na terase u domku, patřícího Sirimu a Herm a čekali, než se rozžhaví gril, aby se mohli dát do přípravy masa na grilování, které si na dnešní večer naplánovali.

„Holky jsou kde?" zeptal se Remus, který přišel jako poslední a nebyl tak dostatečně informovaný.

„Nahoře v ložnici, všechny tři," odpověděl mu James. „Mám pro vás novinku, pánové. A taky potřebuju radu," pokračoval.

„Povídej, povídej, jsem zvědavej a Náměsíčník určitě taky," zasmál se Sirius a na chvilku si stáhl z očí sluneční brýle, aby mohl svoje slova podložit i pohledem, který říkal to samé.

„No, koupil jsem ten dům, o kterém jsem vám říkal. Respektive naši nám ho koupili, víte jak."

„Super, takže mám nového souseda. Doufám, že nebude tak otravnej, jako ti ostatní," zašklebil se Sirius.