Vyvolená (HP FF, Poberti)

87. Nezbývá než čekat

Všude kolem panovalo šero, ač bylo jen něco málo po jedenácté hodině dopoledne. Stromy však v těchto místech lesa byly tak hustě rozmístěny a navíc s velkými, bohatými korunami, že světlu téměř nedovolily proniknout dovnitř.

„Zastírací kouzlo zvládneš sám, Blacku?" zeptal se tiše, avšak nadřazeným tónem Severus, jen co se po přemístění z Bradavic ocitli nohama na zemi.

„Samozřejmě," odsekl mu Sirius. Povýšené chování druhého kouzelníka ho vyloženě vytáčelo, ale pro tentokrát se rozhodl spolknout svou hrdost a do žádných hádek se s ním nepouštět – přece jen, Snape byl teď jeho jedinou šancí, jak se dostat k Nagini. Netrvalo mu dlouho, než se obklopil zastíracím kouzlem, díky kterému splynul s okolím. Ač nebyl dokonale neviditelný, součástí plánu bylo spoléhat na to, že se s každým možným protivníkem vypořádají dřív než si ho stačí všimnout.

Když Snape viděl Siriuse mizet, na nic už nečekal a vydal se směrem, kde se nacházely hranice hlavního tábora smrtijedů. Sirius ho samozřejmě okamžitě následoval, aby se mu neztratil z dohledu. Během prvních pár kroků ještě v kapse bundy, kterou mu Hermiona opatřila nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, nahmatal meč a zrcátko, aby se ujistil, že jsou obě dvě věci na svém místě.

Po několika desítkách metrů začal Snape zpomalovat. Sirius, doteď snažící se jít co nejtišeji a tím pádem i pomalu, musel trochu zariskovat a přidat. Moc dobře pochopil znamení, které mu zmijozel změnou tempa kroků dával – blíží se k hranicím a je nutné, aby se ho chytil. Dovnitř totiž neprojde nikdo, kdo na sobě nemá znamení zla.

Možná dobře, že Sirius měl hlavu v tuto chvíli zaměstnanou snahou co nejrychleji a co nejtišeji se dostat k Severusovi. Jinak by ho totiž určitě ovládly ne příliš příjemné myšlenky na to, co se může stát, pokud nevyjde jejich domněnka ohledně toho, že při kontaktu s druhým kouzelníkem bude schopný magickou bariéru překročit. Fungovalo to tak sice při přemisťování například do jejich rodinného sídla, ale bude to fungovat i tady?

Najednou si Severu odkašlal a jako by tím říkal – tak už si kruci pospěš! Sirius proto udělal posledních pár velkých kroků, na hluk se již příliš neohlížel a chytil se Severuse za rameno. Co nejvíc se přitom snažil dávat pozor na to, aby mu nijak nezatáhl za hábit, který na sobě měl a nevyvolal tak případně nějaké podezření ve smrtijedech, které zatím neviděli, ale se kterými se hned po překročení bariéry měli setkat.

Oba dva kouzelníci ušli v této pozici, kdy Sirius musel vynakládat všechny svoje síly na to, aby se nepřerazil ať už o klacky na zemi, o Snapeovy nohy nebo o ty vlastní, pár dalších kroků, než se dostali k místu, kde se nacházela magická hranice. Vzduch se v těchto místech velice podivně vlnil a každý kouzelník by mohl poznat, že je tu mnohem vyšší koncentrace magie, než je normální.

Těsně předtím, než Severus konečně udělal onen krok přes hranici, mohl Sirius rukou stále položenou na jeho rameni jasně cítit, jak se mu napnuly svaly. Ano, dokonce i sám Severus Snape měl strach z toho, co se právě chystali udělat. Přesto pokračoval zdánlivě jako by nic – však bylo taky velmi důležité, nevzbudit u nikoho předčasné podezření.

Když Sirius viděl, jak mu společně se Snapeovým tělem mizí i jeho ruka, a přitom se neděje nic zvláštního, vnitřně se zaradoval. Když se pak dostal za hranici celý, málem si nahlas oddechl.

Takže to by bylo, první riskantní část je za nimi.

***

Mezitím v Bradavicích