Vyvolená (HP FF, Poberti)

89. Peklo na zemi

Ticho v kombinaci s napjatou atmosférou Hermionu ubíjelo.

Už to trvalo moc dlouho.

Co tam kruci Sirius se Snapem tak dlouho dělají?

V Miině hlavě se začínaly pomalu tvořit ty nejhorší možné teorie. Tak neuvěřitelně se bála o Siriuse, že už téměř úplně zapomněla na to, že to ona tu dnes bude mít tu největší a pravděpodobně nejtěžší úlohu.

Bylo nezvyklé, že ani sám ředitel nemluvil. Jen tiše stál, občas popošel pár kroků vpravo, občas pár kroků vlevo, pohled měl však pořád upřený na vodní hladinu jezera.

„Kde je vlastně Clair, když jste nechal celou školu vyklidit?" prolomila ticho Hermiona. Doteď měla hlavu zaměstnanou spoustou jiných věcí, a tak si pravdu říct na dívenku, která jim tolik pomohla, ani nevzpomněla.

„U profesorky McGonagallové," odpověděl po chvilce Brumbál a vypadalo to, že je překvapený, že se na ní Hermiona ptá. „Snad už se brzy bude moc vrátit domů. Jak už jsem vám vysvětloval, nechci jí posílat pryč a tím jí vystavovat nebezpečí, dokud se nevypořádáme s Voldemortem, protože až pak budeme mít jistotu. A s Minervou je ve stejném bezpečí, v jakém byla tady v Bradavicích."

„Dobře," přikývla Mia. Byla ráda, že Claire je v bezpečí – vždyť ona byla do celé téhle věci zatažená bez vlastního přičinění a způsob, jakým s ní ředitel zacházel, nebyl nic výstavního. Takže bylo dobře, že alespoň v tenhle den byla mimo ohrožení.

Znovu nastalo ticho, při kterém Brumbál dál popocházel sem a tam a Hermiona neustále hypnotizovala pohledem zrcátko ve svých rukách. Když už si vážně myslela, že snad opravdu není možné, že by to chlapcům trvalo tak dlouho a že se muselo něco špatného stát, v tu chvilku konečně spatřila v odrazu Siriusovu tvář a slyšela ho říkat její jméno.

„Hermiono."

„Siriusi?"

„Mio, je čas. Jdeme dovnitř," oznámil jí.

„Dobrá i my jdeme na to," přikývla Hermiona nervózně.

„Opatruj se," řekl Sirius těsně před tím, než jeho obličej ze zrcátka zmizel.

„I ty," odpověděla mu, ale on už jí pravděpodobně nemohl slyšet.

„Jste připravená?" zeptal se Brumbál, který se najednou objevil těsně u Hermiony.

„Ehm, ano," přikývla lehce rozhozená Mia. Rychle však zatřásla hlavou, jakoby se snažila setřást nervozitu a sebrala ze země baziliškův zub. „Čím začít?"

Brumbál na její otázku neodpověděl slovně, místo toho pomocí své hůlky rovnou přemístil pohár Helgy z Mrzimoru z ochranné bubliny na zem.

Hermiona k němu přistoupila blíž. Ředitel pravděpodobně vybral tenhle viteál jako první záměrně, aby jí dodal sebevědomí – tenhle pohár už jednou zničila, dokáže to znovu. Myšlenka na první vítězství nad Voldemortem, které zažila, jí vlila do žil novou energii a odhodlání. Proto teď opatrně rozbalila balíček s bazliščím zubem a tak, aby se ho zbytečně nedotýkala holou kůží, ho opatrně uchopila kouskem podivné látky, ve které byl doteď zabalený.

A pak bodla přímo do poháru. Byl to stejný pocit, jako před lety. Nebe se v tu ráno setmělo, zvedl se vítr a jeho kvílení připomínalo křik. Viteál byl ani zničen, o tom nebylo pochyb.

Hermiona na chvilku strnula a pozorovala nastalou změnu počasí, ředitel však na nic nečekal a přemístil přímo před ní další z viteálů – deník Tom Riddla.