Vyvolená (HP FF, Poberti)

97. Zásnuby

Slunce se opíralo do oken ložnice domku Siriuse a Mii. Nebylo se čemu divit, hodiny ukazovaly už něco kolem desáté dopoledne. A až teprve teď se mladý, brzy manželský pár, probouzel.

Dneska je čekala důležitá událost – jejich zásnubní hostina, jak se jí rozhodli říkat. Šlo o posezení s nejbližšími přáteli, kde jim chtěli všem oznámit datum svojí svatby. Oba se na svatbu neuvěřitelně těšili a hlavním důvodem jejich dopoledního vyspávání bylo právě to, že včera dlouho do noci probírali všemožné detaily ohledně jejich velkého dne.

Za poslední dva týdny, tedy ode dne, kdy padl Voldemort, absolvovali hned několik oslav, kde byli za hlavní hvězdy. Samozřejmě, byl k tomu důvod, to právě oni měli lví podíl na celém vítězství. Avšak přes všechno to uznání a obdiv, který jim projevovalo nespočet kouzelníku a čarodějek, často mnohem starších a zkušenějších, než byli oni dva...přes to všechno, je to už začínalo štvát.

Mia sice samozřejmě tušila, co po vítězství přijde. Vždyť už jednou byla válečnou hrdinkou a nejspíš nejpopulárnější čarodějkou kouzelnické Anglie. Přesto si teď vysnila obyčejný, klidný život se Siriusem a střet s realitou byl ... no, řekněme, že ne úplně příjemný.

I Sirius mohl být připravený na to, co přijde. Přece jen, pocházel z rodiny kouzelníků s čistým rodokmenem a novináři o něj měli zájem vždycky. „Černá, ale krásná, ovce rodiny Blacků," psávalo se o něm, když chodil do Bradavic. I on však chtěl teď žít jinak, hodit za hlavu poslední měsíce plné strachu o budoucnost.

Ani jednomu se přání nevyplnilo. Přesto nemohli popřít, že prožívají naprosto úchvatné období. Probouzet se každé ráno jeden vedle druhého – to byl sen.

„Dobré ráno, lásko," zamumlal rozespale Sirius, když otevřel oči a spatřil Miu, jak už se na něj culí. Probrala se o pár minut dřív než on, a tak už stihla přivyknout ostrému slunečnímu svitu.

„Dobré ráno," usmála se Mia a jemně mu z očí odhrnula pár zbloudilých pramínků vlasů. „Jak pak jsi se vyspal?" zeptala se.

„Dobře. Hlavně jsem se krásně probudil," ušklíbl se Sirius a přitáhl si Hermionu za pas blíž k sobě. „Dneska máme zásnubní večeři. Není to neuvěřitelný? Nemůžu se dočkat, až si tě vezmu, Miuško," řekl a pak jí jemně políbil.

„Je to naproste skvělý. I já se hrozně těším, na svatbu, na všechno. Je sice pravda, že se mezi námi zase tolik nezmění, ale bude to krásný."

„Hlavně z vás, slečno Grangerová," zašeptal jí Sirius v odpovědi a jemnými polibky přitom zasypával Miin krk. „Hlavně z vás bude paní Blacková."

„To bude," usmála se nepřítomně Mia. Myšlenkami zabloudila ke dni, kdy viděla svého budoucího manžela poprvé – vlastně jak ho viděla poprvé dvakrát. Nejprve ve třetím ročníku v Chroptící chýši a pak na vlakovém nádraží, když se vrátila do minulosti. Nenapadlo by ji, že si jednou budou tak blízcí. A přece se to stalo.

Utopená ve vlastních myšlenkách si nejprve nevšimla, co Sirius dělá. Po chvilince jí však došlo, že se snaží jejich pobyt v posteli prodloužit – a normálně by asi neprotestovala, ale dneska na to nebyl čas, už takhle byla kvůli vyspávání v přípravami pozadu.

„Notáák," doslova zakňučel Sirius, když se mu Mia vysmýkla z náručí.

„Máme hodně práce," odpověděla mu, teď už mezi dveřmi a vyplázla na něj přitom jazyk. „Takže se taky zvedej, za chvilku bude snídaně a pak se musíme dát do příprav na večer.