Vyvolená (HP FF, Poberti)

72. Není jiná možnost

Ač do pokoje patřícího Kate přišla jak ona, tak i Magnus a Regulus v dobré náladě, netrvalo dlouho, než atmosféra zhoustla.

Všichni tři si uvědomovali, že se kolem nich děje něco hodně, hodně špatného. Přesto, že každý vnímal momentální situaci trochu jinak a bál se něčeho jiného, jedno měli společné – v žádném případě pro ně nebylo řešením přidat se na temnou stranu.

Ticho, které se mezi nimi rozhostilo, bylo velmi brzy téměř neúnosné. Regulus už mlčet nevydržel, a proto vyzval svého nejlepšího přítele, aby konečně mluvil.

„Chtěl jsi nám něco říct, ne?" otázal se ho.

„Jo," přikývl Magnus a ztěžka vydechl. Popravdě se mu ani nechtělo, říkat to, s čím za nimi přišel nahlas. Připadalo mu, že dokud tyhle informace drží jen ve své mysli, nejsou skutečné. Ale až je vysloví, určitě mu to celé bude připadat reálné a ještě horší.

Kate i Regulusovi bylo jasné, že se nedozví nic příjemného. Na Magovi bylo znát, že se trápí. Oba si ale cenili toho, že se rozhodl podělit se s nimi o to, co se dozvěděl – byl to jasný důkaz, že jim věří a stejně tak oni můžou věřit jemu.

Mít nějakého spojence, jemuž můžete stoprocentně důvěřovat, bylo v téhle době k nezaplacení a pro Kate obzvlášť. Především za poslední rok se naučila, že není rodina, jako rodina. Konečně prozřela, přestala být naivní a uvědomila si, že některým z lidí, se kterými sdílí jednu krev, záleží na spoustě jiných věcí mnohem víc, než na jejím štěstí.

Možná nejbolestivějším zjištěním bylo, že se to týká především jejích rodičů. Matka i otec se k ní chovali vždycky hezky, alespoň v porovnání s rodiči Siriuse a Reguluse, nebo Bellatrix, Narcissy a Andy. V poslední době od nich ale slýchala jen a jenom rozpravy o perspektivním manželství a dokonalém ženichovi. Bylo jim jedno, že se nechce vdát pro peníze, prestiž, ani nic podobného. Fakt, že naprosto ignorují skutečnost, že ona se chce vdát z lásky, jí trhal srdce.

Obloha venku za okny se začala zatahovat a tím pádem celá místnost potemnila. Jako by snad i příroda sdílela s touto trojicí aktuální náladu.

„Byla za mnou Bellatrix," začal Magnus. „Ale tentokrát mluvila jinak," vysvětlil a na chvíli se odmlčel

„Jak?" dotázal se zvědavě Regulus, když Magnus hned nepokračoval.

„No, tentokrát to nebyly už jen planý řeči, jako obvykle. Měl jsem špatnou náladu a nechtěl jsem s ní vůbec mluvit. Vážně jsem se snažil vyhodit ji pryč z našeho domu, ale ona pořád dokola opakovala, jak je nezbytně nutné, abych se přidal k temnému pánovi, že je to to nejlepší, co můžu se svým životem udělat, že je to její úkol, mě přesvědčit a tak dále. Zkrátka to samé, co říkala i vám.

Pak ale začala mluvit o zabíjení mudlů a hlavně kouzelníků z mudlovských rodin. Nadávala, jaká jsou špína a že by je pozabíjela do jednoho. Neudržel jsem se. Vážně jsem se snažil, ale nešlo to.

Když jsem vytáhl hůlku a namířil na ni, její chování se ve vteřině změnilo. Z fanatických řeči se stalo něco úplně jiného. Řekla, že jsou i jiné prostředky než přemlouvání, jak si zajistit nejen moji poslušnost, ale i vaši. Řekla, že ať si nemyslím, že neví, jak mi ublížit. A že taky ví, jak ublížit především tobě, Kate," Magnusovi se na konci zlomil hlas.

Jak se mu v mysli vybavovaly další a další střípky konverzace s Bellatrix, přemáhalo ho něco mezi vztekem a zoufalstvím. Cítil se tak špatně, kvůli tomu, co teď řekne, že se bál na Kate i jen podívat. Moc dobře si vzpomínal na to, jak byla zaskočená, když jí převyprávěl celý příběh o něm a Emily a jak zuřila, když se dozvěděla, že jim Bella vyhrožovala a co všechno provedla.