Vyvolená (HP FF, Poberti)

21. Kdo si to zaslouží

Středa, 9 hodin ráno, učebna obrany proti černé magii

„Dobré ráno," pozdravil Brown skupinu zbývajících účastníků soutěže. Po prvním kole se jejich počet výrazně zredukoval. Krom postupujících tu však byli ještě dva další žáci, se kterými si musel vyřídit jisté nepříjemné skutečnosti.

Bellatrix a Declan byli tak unešení myšlenkou, že se jim jejich podrazy vyplatily a oni se budou moct vrátit do soutěže, že si ani nevšimli, že třetího čelena jejich týmu nikdo na tohle setkání nepozval. Bez něj ale nebylo možné, aby se skutečně jednalo o to, že se budou vracet.

Jak už jsme si ale řekli, dva zmijozelové si nic jiného než návrat do soutěže nepřipouštěli a tak si teď nadšeně povídali o tom, jak ostatním ukážou, že jsou nejlepší.

„Poprosil bych o ticho," přerušil profesor všeobecné štěbetání. Všichni žáci naráz ztichli a obrátili své pohledy k profesorovi.

„Než začneme se druhým úkolem, musíme ještě vyřešit jednu nepříjemnou záležitost. Jistě jste se už doslechli o slečně Spinnetové," řekl a všichni mu svorně přikyvovali. „Tak tedy, Alice bude v pořádku, její tým však budeme muset ze soutěže vyřadit. Jak slečnu Johanosonovou, tak Rogersovou jsem o tom už informoval a obě jsou s tím pořádku, řekl bych, že si skoro až ulevili," ušklíbl se, když si vzpomněl na to, jak byla Rose téměř štěstím bez sebe, že se může soutěže zbavit bez toho, aby se vzala. Nebyla zbabělá, právě naopak, byla hrdý Nebelvír. Proto se vzdát nehodlala, ikdyž jí první úkol, především pak souboj s trolem, dost nepěkně utkvěl v paměti.

„ Slečno Blacková a pane Flinte, vás jsem si sem nezavolal bezdůvodně. Mohli byste prosím přijít sem dopředu?" zeptal se a Bella s Declanem se zvedli a šli dopředu k profesorovi.

„Poznáváte tenhle vzkaz?" profesor podal Bellatrix kus pergamenu. Byl to onen dopis, na který tihle dva nalákali chudáka Alici. Ani jeden ze Zmijozelů neodpovídal a v celé učebně se rozhostilo absolutní ticho.

„Pokuď ne, museli byste trpět velkou zapomínavostí. Až příště bude chtít někoho přelstít, hlídejte si přímé důkazy proti vám. Já se tím ale teď nebudu zabývat, mám tu jinou práci. Vy se můžete hned teď odebrat do pracovny ředitele Brumbála, kterému můžete mimo jiné vysvětlit, proč jste slečnu Spinnetovou shodili ze schodů. I když zapomínací kouzlo ve vašem podání bylo velmi přesvědčivé, slečno Blacková. Jen jste si zřejmě neuvědomila, že se ho nebude snažit odstranit jiný sedmák, ale sám Brumbál," ukončil Brown svůj monolog. Bella i Declan na něj zůstali koukat s otevřenou pusou.

„Můžete jít," ukázal rukou směrem ke dveřím, když viděl, že se dvojice k odchodu nemá.

Jakmile se za dvěma zmijozeli zavřely dveře, otočil se profesor zpátky ke třídě. „Máme tu druhý úkol," usmál se. „Ale bude velmi náročný," zvážněl následně. „Přece jen mám pro vás ale jednu dobrou zprávu. Postupuje každý, kdo úkol splní až do konce. Na čase nezáleží. Pokuď dojdete do konce, zasloužíte si to."

Dál už profesor nemluvil. Celou skupinku žáků odvedl na školní pozemky, kde se teď nacházelo něco jako bludiště z vysokých zelených keřů.

„Tohle je váš druhý úkol," řekl Brown a pokynul rukou za sebe.

„Vaším úkolem ale nebude projít bludištěm, to co za mnou vidíte ani bludiště není. Je to spíš spleť chodeb a není nijak rozsáhlá. Uvnitř najdete tři stanoviště. Na každém bude jeden úkol, který bude plnit jen jeden z vás. Pokaždé to musí být někdo jiný, takže se vystřídáte všichni. Pokuď svůj úkol splníte, dostanete klíč. Až získáte všechny tři klíče, vrátíte se sem. Na každý úkol máte jen jeden pokus, víckrát vám ani nebude umožněno se ho pokoušet plnit. Budete li se o to snažit, jen mrháte svůj čas. Lépe uděláte, pokuď se hned vrátíte sem. Samozřejmě pak v soutěži bohužel končíte. Platí, že v případě nebezpečí vyšlete červené jiskry. I pokuď budete plnit úkol a chtěli byste se vzdát. Myslím, že je to vše. Popřeju vám už jen snad jasnozřivou mysl, dívejte se na věci tak, jak jsou a myslete na to nejdůležitější. Můžete vyrazit," pokynul nakonec profesor skupince.