Nešťastná láska ♡

6. díl

Stál tam ten kluk, co ho před chvílí šikanovali a držel v rukách pistoli a mířil do prázdna kde dřív stáli ti zbabělci. Je celý od krve. V malém okamžiku mu spadne zbraň a on padá k zemi. Jako by omdlel. Okamžitě k němu přiběhnu. Podložím mu hlavu na svojí rukou a jemně ho profackuju. Pootevře oči a upřeně se na mě dívá svýma překrásnýma oříškově hnědýma očima.

,,Jsi v pořádku?"zeptám se zamilovaně.

,,Ne, nejsem v pořádku."rozzlobeně se na mě dívá.

,,Promiň já to tak nemyslela. Prosím odpusť mi."vylilo se mi několik slz naráz.

,,Chápu chtěla si je mít z krku. Odpouštím ti."

,,Děkuju a teď zavolám sanitku."začala jsem se červenat.

,,To není nutné."

,,Ale je."

,, Jak se jmenuješ?"

,,Lukas Peale. A ty?"

,,Rose James."

Sanitka přijela a já mu do ní pomáhám. Jedu s ním sanitkou a zjistila jsem že má otřes mozku a pohmozděné břicho. Které je hubené jako špejle. Jsme tam a on začíná omdlívat. Dala jsem mu pusu, protože jsem věděla že se na mě naštve a neomdlí. Zabralo to. Vezli ho v lůžku přesně na kapačku. Držela jsem ho za ruku a on ji tisknul co mohl. Musela jsem jít do čekárny a tam čekat na výsledky. Pomyslel jsem na jeho rodiče, už měl být dávno doma co když se o něj už bojí. Pak jsem pomyslela na moje rodiče. Vytáhla jsem mobil a vše jim objasnila. O půl 8 večer pro mě přijedou. Teď je 5 hodin odpoledne a já čekám na dobré správy. Doufám. Po hodině za mnou přišel nesympatický ale hezký doktor.

,,Jeho stav je stabilizován. Bude v pořádku akorát..."co si ten doktor myslí jak akorát co je mu?
,,Akorát?"skryla jsem svoje naštvaní a rázně se ho zeptala.

,,Museli jsme mu odstranit malou část mozku kvůli tomu může často zapomínat, ale časem by se to mohlo zlepšit."

Sedla jsem si a podepřela jsem si hlavu rukama. Sledovala jsem jak mi moje slzy kapou na zem.

,,Mužů ho vidět?"

,,No nevím neměl by se moc stresovat."

,,PROSÍM."

,,Dobrá ale jen na chvíli."

Ležel tam jako mrtvola a já přiběhla k jeho posteli. Koukala jsem na něj a uvědomila jsem si že ho mám ráda. Ale co mám dělat mám ráda Lukase i Jacoba.
Tím se ale teď nebudu trápit. Obejmula jsem ho a poslouchala tlukot jeho srdce. Sednu si na jeho postel a hladím ho po tvářích. Pomalu začne otevírat svá očka. Co je otevře začne se na mě upřeně dívat a i já na něj.

,,Jak se cítíš?"