Nešťastná láska ♡

10. díl

,,Promiň jestli ti tu vadím."

,,Ne ne to já se omlouvám tobě nevěděla jsem že si to ty."

Jsem na pokoji s Lukasem. To snad ne. Přijdou za mnou rodiče a řeknou.

,,Řekli jsme zdravotním sestřičkám, aby tě dali na tenhle pokoj. Jste kamarádi tak aby jsi tu neměla dlouhý čas. No není to skvělé."

,,Mami prosím konečně chci spát."

,,Dobře zlatíčko jen spinkej."

Ve skutečnosti se mi, ale spát nechtělo. Ze začátku jo, ale když jsem zjistila, že je vedle mě Lukas už se mi nechtělo. Vstal ze své postele a přišel ke mě.

,,Nechceš ukázat nemocnici?"koukám na něj jako na debila a z podpeřiny vytáhnu zlomenou nohu.

,,Aha tak nic."

Nedělá si ze mě srandu? To snad musí vědět proč mě sem přivezli. Když jsem s ním na pokoji. Už to mám třeba mě má taky rád a já jsem na něj tak zlá.

,,Víš co? Není to špatnej nápad, ale musel by si mě podpírat a pomáhat mi."

,,Tak jo, jdem?"

,,Jdem."

Chytil mě pod rameny a já se cítila v bezpečí. Nikdy jsem se tak krásně necítila. Provázel mě celou nemocnicí. Vůbec jsem nevnímala co říkal. Jen jsem na něj koukala a vnímala jeho obličej. Uvědomila jsem si po chvíli, že mě každý můj krok způsobuje ukrutnou bolest. Sakra taky jsem si uvědomila, že mi doktor říkal ať nikam nechodím jinak se mi zlomí i lýtkovou kost. Omdlívala jsem bolestí, ale Lukáš mě vzal do náruče a odnesl mě doktorovi.

,,Holko bláznivá mám snad k tvé postely najmout ochranku, aby tě hlídali?zlomila si si i kost lýtkovou. Teď nebudeš chodit aspoň 2,3 týdny. Ale opravdu myslím to naprosto vážně!"

,,Omlouvám se."řekla jsem se slzami v očích.

,,Za to můžu já. Chtěl jsem jí ukázat nemocnici."

,,Jak tě to mohlo napadnout vláčet ji celou nemocnicí v tomhle stavu? No nic ty už to neudělaš a ty Rose ho neposlouchej. Ano?"

,,Nebojte se pane doktore."vyletí z Lukase.

LUKAS :

Je vidět že mi Rose plně důvěřuje. To se dá dobře využít. Jsem docela dobrej herec zatím mi všechno sbaštila. ... . Je noc a ona spokojeně spí. Rád bych si to tady v nemocnici nějak užil. Škoda je ta že na to nemám dost sil. Ona už vůbec. Vstanu z postele a přicupitám k její postely. Lehce ji políbím a ona se probouzí. Kouká na mě svýma velkýma plesnivě-zelenýma očima. Na chvíli se v nich ztratím, ale musím se vzchopit. Nemůžu se do ní zamilovat. Láska je k ničemu.

,,Tak co kotě pomilujem se?"řeknu dráždivě.