Nešťastná láska ♡

11. díl

Vytřeštila na mě její krásné oči. A celá se rozklepala a strnula.

ROSE :

Nemůžu se hýbat. Myslela jsem že takový není. Ale opak je pravdou. Je stejný jako všichni machři. Jenom má samé jedničky. Ale to ho od tohohle stupidního plánu neomlouvá. Přestala jsem se klepat a začala jsem se k němu chovat jako ke každému machrovi.

,,Klidně si to s tebou rozdám."řekla jsem nejistě a doufala jsem že mě neslyšel. Vůbec jsem si to s ním rozdat nechtěla.

On polknul a rázem odešel k jeho postely a lehnul si. Bála jsem se usnout že mě znásilní. Řekla bych, ale že toho schopný není. No spíš doufám. Usnu a ráno se probudím v několik set květů rudých růží. Ihned se kouknu na Lukase, který naštěstí ještě spí. Jde ke mě zdravotní sestřička a řekne mi.

,,Prej aby ste se líp uzdravila. Od nějakýho Jacoba Marlene."

,,Děkuju."vyslovím a hned zčervenám.

Schovám se pod deku z rudých překrásně vonících růží. Proč tu nezůstal? Chci ho vidět. Někdo ťuká. Cvakly dveře a vchází. To není možný Jacob. Přišel k mé postely a já ho prudce objala. Cítila jsem jak nám bijí srdce stejně rychle. Pobídla jsem ho, aby si ke mě lehl do postele. Začal mě líbat a já se nechala. Hodně jsem se divila, že už mi to nevadí. Na nic jsem v tu chvíli nemyslela. Jen na to jak moc ho miluju. Lukas se probouzí a sakra. Co teď? No? Jen ať nám závidí.

,,Už musím jít, ale neboj zase přijdu."pošeptá mi do ouška.

Smutně jsem odhrnula deku a on odešel. Jakmile cvakly dveře, přiřítil se k mé postely Lukas.

,,Jak to že on ti dát pusu může."

,,Protože ho miluju."

,,Hlavně že jsem viděl, že mě miluješ taky."

Neměla jsem argumenty. Má pravdu. I přes to všechno miluju oba dva. Co mám k sakru dělat? Ach jo už je hodně hodin půjdu spát. Bojím se mu říct dobrou noc, ale láká mě to vyzkoušet.

,,Dobrou."řekla jsem na konec podrážděně a naštvaně.

Připutoval k mé postely a já se začala bát. Dal mi pusu a kousl mě do rtu. Pak šel spát. Že by u něj náhodou byly schované nějaké city? Až na to kousnutí teda. Řekla bych, že chtěl, aby mě to bolelo. Naštěstí ale měl smůlu. Už opravdu nevím co si o něm mám myslet. Je tak náladový? Nebo to je jeho nějaký plán? Konečně se mi podaří usnout. Ráno se posadím a vidím 3 povědomé kluky. Okamžitě jsem je poznala.