Nešťastná láska ♡

19. díl

Začne mě líbat a já zvážním.

,,Prosím myslím to vážně."

,,No dobře no."

Leju mu na záda celou dezinfekci a on se ani neušklíbne bolestí. Je mi to divné. To ho musí bolet.

,,Tebe to nebolí?"

No já jsem ti to nechtěl říkat aby ses o mě nebála. Já totiž vůbec necítím záda.

,,To si ze mě děláš prdel. Neměla jsem ho zabít rychlou smrtí. Měla jsem ho mučit kreténa. Co teď budeme dělat? Jo já vím rychle pojedeme do Chile. Tam tě dám do nemocnice. Rekneš jim třeba že na tebe popadalo sklo, aby se neptaly dál."

,,Neboj to bude dobrý."

,,To neříkej nikdy to nebude dobrý."

,,Zvládneš chodit?"

,,Jasně neboj se o mě. Jsem úplně v pohodě. Jenom necítím záda."

,,Jenom? No dobře, tak pojď. Hned teď odletíme do Chile."

Hodně prší a mi běžíme deštěm jako 2 laňky. Stopneme si taxíka. Jedeme 1 hodinu a půl. Jsme tu. Zaplatím taxikáři a běžíme si koupit letenku. Málem nám to uletělo. Nastoupili jsme a spali. Probudila nás hezká letuška. Teda aspoň to tak bylo podle Lukase. Koukal jí pořád do výstřihu. Neměla jsem mu to za zlé a pak jsme vylétly z letadla. Zavolali jsme taxíka a byli jsme moc natěšení domů. Já jsem se spíš těšila na to až bude Lukas vpořádku. Nasedli jsme a jeli přímo do nemocnice. Tam to šlo všechno hladce až na... .

,,Pojďte paní, potřebuji se na něco zeptat."promluví sarkasticky a já se ho začínám bát. No to jsem teda dobře skončila bojím se doktora.

,,Na co?"řeknu rázně.

,,Nemohlo na vašeho přítele popadat sklo. Takové rány vypadají jinak. Tohle je jako od biče."řekne s flirtujícím nádechem a nechutným koukáním na moje prsa.

,,Možná to tak vypadá, ale není."řeknu dost jasně nahlas a sebe jistě.

Pořád mě úlisně vočumuje. Pak se na mě pousměje a následovně odchází. Konečně. Co je to za nemocnici? Doufám že se má dobře. Otevřou se dveře od jeho pokoje a zdravotní sestřička na mě pokyne rukou abych se na něj šla podívat. Jdu svižným krokem za ním. Leží na břichu a pomalu přestávají působit omamné látky. I když si myslím že je ani nepotřeboval když ty záda necítí.
,,Ro...Ros...Rose! Jsi t...?"přeruším ho.

,,Neboj jsem tu. Jsem s tebou. Jsem u tebe. Jestli můžeš mluvit, tak mi řekni. Jak ti je?"

,,Ale jde to. Už se těším do našeho domu. Vybereme ho ještě dneska."

,,Na to zapomeň. Ty tu pěkně budeš ležet. Aspoň do té doby než tě pustí. To plánují za 3 dny."