Nešťastná láska ♡

31. díl

,,Půjde na potrat. A ve škole budeme dělat jako by nic."

,,To po ní nemůžeš chtít. Neřekla to rodičům. Kdyby jo už by to věděli policajti a ty by si seděl v base, tak trochu přemýšlej. Ona tě zachránila. Ještě by si jí měl děkovat. To ona si rozhodne co s tím dítětem. Když by si ho chtěla nechat tak ti to klidně může bejt jedno já jí s tím pomůžu. Thereso vyjádři se k tomu. Chceš si to dítě nechat?"

,,Rose jestli mi s tím dítětem pomůžeš? Tak si ho nechám. Matthewua nechci už nikdy vidět. Jenom v případě že by chtěl vidět !své! dítě. I když asi chtít nebude když ho právě chtěl zabít. Doufám že to dítě nebude jako Matthew."

,,Pomůžu a ráda."

,,Vím že si v jednom asi ve 2 dnech ale můžu si poslechnout tvoje břicho?"říká zodpovědně Matthew.

,,Můžeš."odpoví zamilovaně Theresa.

Opatrně do ní šťouchnu, aby toho nechala. Má se chovat zodpovědně jako začal Matthew. Ne jako malé poblázněné dítě. Podávám Matthewuovi ruku na usmíření a on ji přijme. Obejme Theresu a pošeptá jí.

,,O dítě se budeme starat spolu. Jestli ti to nebude vadit?"

,,Nebude."pošeptá mu v polibku šťastně Theresa a mírně se pousměje.

Vyprovázíme spolu Mattheuwa. Jako naschvál se probudí Jacob. Rozčileně na mě kouká když držím Matheuwa za ruku. Jenom aby se uklidnil, protože je celý vystresovaný, ale zároveň šťastný. Dám Mattheuwovi pusu na tvář a rozloučím se s ním i s Theresou a popřeji jim ať se jim daří. Společně si propletou ruce a odchází. Přistoupím k Jacobovi který pořád strnule kouká do místa kde jsem políbila Mattheuwa. Vše mu vysvětlím a on pohlédne na mě. S tak velkou vděčností a dojmem, že mu oči zakrývají slzy. I mě do očí vplují slzy. Obejme mě a řekne mi.

,,Hodnější a obětavější duši jsem nikdy neviděl ani nepoznal a určitě nepoznám. Je to od tebe k nim tak hezké a já kvůli tomu na tebe byl hnusnej. Promiň mi to."

,,Nezlobím se na tebe jen si žárlil. Já bych taky žárlila kdyby si sem někoho přivedl a byl s ním místo se mnou. Teď už bude snad vše jak má být."

LUKAS! To ne já na něj dočista zapomněla. Musím ho jet navštívit. Dám Jacobovi pusu a běžím k autu. Jedu k němu domů. Slušně zaťukám a vejdu dovnitř domu. Zjevně mě očekávají. Sedí uprostřed místnosti naproti dveřím. Koukají na mě jako na vraha, ale přitom tak vděčně a mile. Jsem zmatená a bojím se jít dál.