Nešťastná láska ♡

47. díl

K zemi se sesunou obě naše těla. Amanda i já. Někdo mě střelil těsně nad srdce. Amandu trefil přesně. Amanda je mrtvá. K Amandě běží její snoubenec. Pak zaostří oči na mě. Jde ke mě a vytáhne nůž. Zabodne se mi s ním přímo do břicha. Já začínám brečet a vyvádět. Ne bolestí, ale tím že zabil mé děti. Pak se ozve další výstřel. Bývalí snoubenec Amandy na mě padá. Snažím se ho odsunout ale v téhle mé situaci je na mě moc těžký. Došlo mi že to on mě střelil, ale kdo střelil Amandu? Přiběhne ke mě Lukas a vidí co se stalo. Málem ani nemůže popadnout dech. Volá sanitku. Oba dva brečíme kvůli dětem. Chtěla bych ho uklidnit. Doufám že ho to uklidní.

,,Lukasi neboj udeláš mi další."pousměju se na něj.

Vím že to moc hezky neznělo, ale nic lepšího mě nenapadlo. Brečí brečí a neustále brečí. Až je hysterický. Usměje se na mě a říká.

,,Obdivuju tvůj humor."

,,Nechci aby jsi byl kvůli mě smutný. Co se stalo stalo se. Už to nezměníme. Vím že za to můžu jenom já. Neboj se určitě budeme mít další. A moc se ti omlouvám je to jen moje vin...vin...vina..."zavírám oči. Propadám se do hlubokého spánku.

LUKAS :

Není to její vina. Je to jen moje vina. Ona se chtěla Amandě pomstít za to co mi udělala. Střelil jsem Amandu a pak jsem neslyšel další výstřel jak jsme střelili najednou. Chtěl jsem se vrátit do hotelu, ale pak jsem slyšel křičet Rose. Měl jsem k ní jít rovnou. Za všechno můžu já.
Má pravdu už to nezměníme. Tak moc ji miluju, ale moje láska k ní slábne a já cítím že u ní se láska ke mě zvyšuje. Nechci ji ublížit. Vidím že přijíždí sanitka a já jí opouštím. Musím si od ní dát pár dnů odpočinek. Přestávám ji milovat. Nechci. Chci ji milovat dál jak to mám udělat? Už nemůžu už to nedokážu. Udělám sebevraždu. Je tu jeden most kde se schází drogoví bossové. Buď mě zabijí oni a nebo skočím z toho mostu sám. Jdu ulicemi lidé na mě koukají a já si připadám jako zaniklá celebrita. Bližím se k mostu. Vidím tam černé teréní auto. Běžím tam a přistihnu je jak si mezi sebou vyměňují kufřík za bílí prášek. Přicházím k nim a nebojím se smrti. Když jsem 10 metrů od nich tak mě jeden z nich zaregistruje a říká to druhému. Oba se na mě dívají a já se k nim blížím.