Nešťastná láska ♡

15. díl

Je to on. To není možné musím ho zachránit. Běžím dolů za rodiči.

,,Mami, tati letím do Kolumbie. Na 1 měsíc. Musím tam jet. Je to úkol ze školy. Máme o Kolumbii napsat výpisek. Jedou tam všichni."rodiče na mě vyvalí oči.

,,No tak dobře. Začni si balit. A kdy jedete?"

,,Zítra."

Jdu nahoru a balim si věci. Všechny nožíky, nože a beru si i vzduchovku. Celou noc jsem byla vzhůru a myslela na něj. No nic. Budu spát v letadle. Za týden máme 2 měsíční prázdniny. Doufám že ho najdu a vysvobodím do nového školního roku.

,,Ahoj mami a tati. Za 1 měsíc. Ale možná i dřív."

Zavolám si taxíka. Který mě odvezl na letište. Kopuji si letenku a vcházím do letadla.

LUKAS :

,,Je tu tma, kde jste. Neschovávejte se srabi."

Někdo rozsvítí a mě polije horko. Pot mi stéká po obličeji. Ze zadu ke mě někdo přijde a dá mi na hlavu pytel. Leknu se a on se začne nahlas smát.

,,Tak mi jsme srabi jó. Já jsem Kolumbijský boss. Miluju Rose a ty mi nebudeš stát v cestě."

,,Poznám tě podle hlasu. Jsi to ty Jacobe?"

,,A koho jinýho jsi jako čekal. Nikdo ji nemiluje jako já. Chci být jen s ní."

,,Ale to já taky."

,,Drž hubu. Rose je moje a tečka."

Zhasly světla a já tam opět zůstal sám. Budou mě mučit? Kdo ví?

ROSE :

Tak moc se o něj bojím. Sednu si na první místo v sedadle které vidím a nezajímá mě jestli tam sedí někdo jiný. Letadlo vzlétlo. V mém úseku je asi jen 8 lidí v černých oblecích. Jsem v prdeli. Jsou to mafiáni. Snažím se zakrýt svojí paniku. Nejde to nejradši bych si vzala polštář a že vsech mých sil do něj zařvala. Všichni muži v černém se na mě podívají. Leknu se a běžím na záchod. Někdo mě chytne za rameno a velmi rázným hlasem na mě promluví.

,,Sedni si!"

Poslechnu ho. Třesu se jako osika. Ze strany na stranu. Pak seberu odvahu a řeknu kravinu.

,,Co se mnou chcete dělat?"

Najednou ke mě přiletí něčí pěst. Cítím jak moje tělo padá k zemi. Otevřu jedno oko a pak druhé. Vidím nad sebou 8 různých osob.
,,Kdo jsi? A co tu chceš?"řekne někdo ze zhora.

,,Co je vám po tom jsem turistka?"

Přiletí ke mě obrovská facka.

,,Auuu."

,,Řekni pravdu nebo zemřeš."

Postavím se na nohy. Stoupnou si naproti mě. Míří na mě zbraní. Jsem úplně klidná. Dojdu až k té zbrani a dám čelo na hlaveň zbraně.