Nešťastná láska ♡

18. díl

Bez dalšího rozmýšlení běžím za Lukasem. Odvážu ho a strhnu mu černý šátek z očí. On mě hluboce polibí jako já jeho předtím. Poděkuji Amandě a odcházíme spolu do hotelu. Sundáme si navzájem oblečení. Ani jeden se nestydíme, protože si prudce hledíme do očí. Napustíme si vanu téměř po okraj vodou a vklouznem mezi pěnu. Začne mě líbat a následovně do mě vnikne. Tak moc ho miluju. Líbá mě na všech místech mého těla. Nemáme kondom, ale vůbec nám to nevadí. Vždyť je mi 21. Ani jsem neoslavila svoje narozeniny. Bojím se že on mě nemiluje. Je dobré to že mám pořád 6 miliard peso. Takže až si zařídíme byt a tak budeme mít z čeho utrácet.

,,Moc tě miluju Lukasi."řeknu udýchaně.

,,Taky tě miluju lásko moje."

,,Hele víš musím ti něco říct. Jsem mafiánka. Nic neříkej vím co si o tom myslíš ale chtěla jsem tě zachránit a nic jiného mi nezbývalo a..."přerušil mě prstem na mých rtech.

,,Došlo mi to a jak se jmenuješ."

,,Heidi Taylor a byla bych ráda kdyby si mi tak i říkal tady v Kolumbii."

,,Dobře Heidi."začneme se smát.

,,Zítra odejdeme do Chile domů. Už je to skoro měsíc. Tvoji rodiče by se báli. Bereš?"

,,Beru."

,,Kde budeme bydlet?"zeptám se nedočkavě.

,,Uvidíme, ale nejlepší by bylo mezi mými a tvými rodiči. Chtěli by aby jsme je navštěvovali. Osobně bych spíš chtěl někde dál. Aby jsme měli někdy i soukromý."

,,To je pravda. Nechtěl by si už vylézt z vany a odletět do Chile.
A kdyby nás náhodou potkali mafiáni jsem Heidi Taylor, ale kdyby jsme potkali policisty jsem Rose James. Jasný."

,,Neboj tak blbej zas nejsem, už jdu."

Vypustila jsem černočernou vodu s hlínou, krví a špínou. Viděla jsem na Lukasově těle šrámy od biče. Vyhrkly mi slzy. Přišla jsem pozdě. Je ještě hubenější než předtím a to jsem myslela že to už víc nejde. I na hlavě má rány od biče. Musím ho nějak ošetřit. Sakra všimnou si toho jeho rodiče. To je hodně špatný. Do nemocnice nemůžeme. Co teď?
Třeba o tom ani neví, že jsou ty šrámy tak velké. Jdu za ním. Ze zadu ho přepadnu a dám mu pusu na ucho a pošeptám mu něco.

,,Lehni si na postel."

Vytáhnu hotelovou lékárničku. Sedám si vedle něj. Leží na zádech a já mu zprvu ošetřuji hlavu. Kdyžtak jeho rodičům řekneme že narazil do futer. To bude sranda. Doufám že na to jeho rodiče nepřijdou, že to je od biče.

,,Otoč se na břicho."

,,Dobře, ale... ."