1. díl

1.7K 23 1
                                    

Jmenuji se Rose James je mi 20 let a právě vycházím z gymnázia v Brightonu ve Velké Británii. S rodiči bydlím hned vedle Sea Live Centru byla jsem tam nejmíň miliónkrát. Je to tam úžasné na vše se tam dá zapomenout, ale pak výjdu a je tu krutá realita. Za 14 dnů se máme stěhovat do Chile do Jižní Ameriky. Ani mi to nevadí, protože tady nemám žádné kamarády a všichni se mi smějí a říkají mi šprtko. Dnes je 12 den a já jdu naposledy do školy. Každému zvlášť přeji ať se jim dál daří a oni mě za to probodávají svými nevděčnými pohledy. Skončilo vyučování a já běžím domů. Musím si sbalit kufr, ale zjistila jsem že tu není nic co bych si chtěla brát s sebou. Tenhle celý můj život chci hodit za hlavu a v Chile začít znovu. Sbalila jsem si do batůžku jenom sluchátka, mobil, nabíječku a všechny moje knížky, ale pak jsem zjistila že se mi do batohu nevejdou tak jsem vytáhla kufr a až po okraj ho nacpávám knížkami. Jedeme na letiště a já popadnu letenku a běžím do letadla. Rodiče neměli na lístky vedle sebe takže jsem seděla bez nich a oni beze mě. Vůbec mi to nevadilo, protože jsem si všimla jednoho hezkého hnědovlasého kluka sedícího u okýnka.

,,Ahoj." řekla jsem zdvořile.

,,Dělá se mi špatně nevadilo by ti mě pustit k okýnku?"smutně zakuňkám.

,,Ale jistě."slušně odpověděl.

,,Děkuji." odpovím zklesle.

Usadím se a koukám se z okénka velmi mě to uklidňuje , ale co je to už v krku cítím moje zvracení jejda. Popadnu jeho nejbližší tašku a začnu zvracet. On na mě naštvaně kouká a já nevím co dělat. Je mi to líto ale nechtěla jsem to udělat, ale mohlo to taky skončit na něm. Pane bože chystá se něco říct sakra, sakra ,sakra.

,,Měl jsem v té tašce snubní prstýnek. Nemohla by si ho prosím vytáhnout."řekl sklesle a okamžitě mi ho bylo moc líto.

,,Jo jasně."odpověděla jsem s předstíraným zápalem. Běžím na záchodky a strkám ruku do tašky nahmatám krabičku a vytáhnu ji. Omyji ji a našla jsem i mýdlo, ale to by svou lehkou vůní nepřekrylo žádný pach. Vymyla jsem tašku a šla za ním. On na mě pokynul hlavou odzhora dolů. Vlepila jsem mu pusu i když vím že má někde snoubenku a pak jsem dělala že koukám z okénka a on mě začal líbat. Není to jako z nějakého filmu krásné je to pěkně odporné a uslintané. Okamžitě ho od sebe odtrhávám. Div jsem se znovu nepozvracela. Teď vedle sebe naštvaně sedíme a prohazujeme si mezi sebou vražedné pohledy a za chvíli. Přistáváme. Konečně. Vyletím z letadla jako blesk. Vidím svoje rodiče a jdu k nim. Společně odjíždíme taxíkem do naší nové vily. Vybalila jsem si věci v mém překrásném pokoji a hned vyjíždíme nakupovat. Cestou byl útulek tak jsem rodiče přemluvila aby tam jeli. Ne ne ne a ne to je překrásné šťeňátko labradora.

,,Tati mami prosím." smutně na ně kouknu.

A pak. Mám vlastního pejska to je neuvěřitelné. To se mi musí zdát, ale nezdá. Pak jsme nakupovali jen oblečení, ale já jsem stála před obchodem a hlídala svého pejska. Přemýšlela jsem jak ho asi pojmenuji a mimochodem je to fenka. Už to mám bude se jmenovat Sazi. Pak jsem si uvědomila že nemám žádné oblečení, tak jsem Sazi uvázala a a vcházím do obchodního centra. Koupila jsem si 10 překrásných šatů, 5 kalhot a spoustu triček. Pořád jsem znepokojeně koukám ven na Sazi.

Nešťastná láska ♡  Kde žijí příběhy. Začni objevovat