Nešťastná láska ♡

3. díl

Všude byli poházené moje tužky, pastelky, papíry, můj vyprázdněný penál i taška a vše ostatní co jsem tam měla peníze fuč a mobil hozený pod skříní. Vyvalili se mi slzy a se slzami jsem se dala do sbírání mých věcí. Přiblížily se ke mě 4 studentky a já měla pocit že to udělaly ony a že jim dám pěstí.

,,Ahoj já jsem Theresa Bless." Mám takový pocit že si ze mě dělají srandu už se asi neudržím.

,,Já jsem Susan Vinson." Nevím ale myslím si ze se chtějí kamarádit. Utřu si slzy a pak dál poslouchám a náhodní úsměv.

,,Claire Jose"

,,Jennifer Sabers"

,,A já jsem Lucy Peters" Ta Lucy se mi moc nezdá hrozně se klepe a kouká na mě.

,,Můžu tě polechtat." Najednou z ní vypadlo. Vypadá to že mě chce pobavit, protože viděla jak brečím.

,,Jasně" odpověděla jsem a najednou jsem se smíchem povalila k zemi. Pak mě přestala lechtat.

,,Chtěli jsme ti pomoct sesbírat tvoje věci. Jestli ti to nevadí" promluvila na mě Theresa.

,,Klidně"

Měli jsme to rychle sesbírané a šli jsme domů. To není možné bydlíme všechny ve stejné ulici skoro vedle sebe to je úžasné. Rozloučili jsme se a každá šla domů. Jdu spokojeně domů a najednou strašný křik mé mamky vběhla jsem dovnitř a vidím že Sazi udělala svojí potřebu v kuchyni. Začnu se smát a mamka mi vlepí pohlavek. Naštvaně jdu do pokoje a beru si ubrousky. Je to umyté. Pokáral jsem Sazi aby to už nedělala. Těším se zase zítra do školy dostanu učebnice. Konečně. No ale co když mi rozházejí tašku? Co pak? No nic jdu se učit. Najednou někoho slyším hvízdnout a hned odkryji záclony a koukám se ven. Je tam nějaký modrooký blonďák. Wow. Ten je hezkej hezčího kluka jsem neviděla. Bydlím hned na proti němu. Super. Někdo zvoní to ne to je on. Sakra rodiče nejsou doma. Co mám dělat? Jdu otevřít.

,,Ahoj holčičko máš doma rodiče?"

,,Ne, jsou v práci přijdou pozdě večer. Proč?" Odpověděla jsem stručně , aby jsem se nestrapnila před ním a jeho rodinou. Jo jsou to oni.

,,To nevadí upekli jsme vám dort na přivítání. Na tady ho máte."

,,Děkuji" říkám slušně.

,,A jak se jmenujete?"ptám se neomaleně.

,,Á málem bych zapomněla Marlenovi"

,,Nashledanou"

Bezva. Nemůžu tomu uvěřit. Škoda že nevím jeho jméno. Ráno jdu do školy a vidím ho jak snídá je tak roztomilej. Pozdravím ho a on na mě vyplázne jazyk. Skloním se a jdu do školy. Potkám všechny holky ze včerejška a jdeme společně. Theresa a Susan se začnou bavit o klucích. Z ničeho nic si začnou nadávat.