Nešťastná láska ♡

22. díl

Vlily se mi slzy do očí. Nevěděla jsem jak moc mě miluje. Taková láska snad neexistuje myslela jsem si do teď. Je to ale machr. No co když jenom machroval, protože byl tak šťastný, že mě má. A já ho málem zabila. Ublížila jsem mu vím to. Nebudu ho trápit dál. A sebe taky ne. Hned ráno odjíždím domů Lukase beru s sebou. Jacob si tu ještě dlouho po leží. Je noc a já odcházím do hotelu. Ráno jedeme. Nevím co mám dělat. Koho vlastně miluju. Lukasovi jsem naslibovala dům se mnou. Ale teď se mi to chce spíš porušit.
Miluju prostě oba dva. Já potřebuju vědět koho miluju víc a s kým chci zůstat. Jak to zjistit?
Jsem zoufalá. Zabiju se. Hned jak přijedu domů. Řeknu že chci dát utratit Sazi. Že ji chci utratit doma sama bez nikoho. Jen já a Sazi. A pak si to píchnu. Konečně umřu. Jdu spát. Ráno se probouzím celá natěšená na mou smrt. Vyzvednu Lukase a políbím Jacoba tak aby mě nikdo neviděl. Zastavím před domem. Rozloučím se s Lukasem a udělám to co jsem si naplánovala. Teď sedím u popelnice a vpíchnu si to přímo do žíly kde mi koluje krev. Asi to zabírá vidím rozmazaně a zavírají se mi oči. Je to naprosto bezbolestné.

JACOB :

Kdy se konečně dostanu z téhle podělané nemocnice. Chci být s Rose jenom s ní. Bože chtěl jsi to ty sám. Tak proč nám to děláš tak těžké? Miluju ji jako nikdy nic. Nehodlám se jí vzdát kvůli nějakému klukovi. Ani náhodou. Nechám se převzít od doktorů z naší městské nemocnice.

,,Sestro, sestro!"sestra přiběhla a já jí povídám.

,,Trvám na tom aby mě převezli do Santiaga. Do Mechicó čtvrti.
Je to blízko mého domu."a taky Rose. Pomyslel jsem si.

,,Dobře vyřídím převoz by měl být sanitkou. Ano? Zbalte si pokud možno věci."

,,Ano."

Zbalím si věci a nemůžu se dočkat na Rose. Nastupuji do sanitky a vyjíždíme. Jeli jsme 3 hodiny a jsme tu. Přejdu do svého nového pokoje a kouknu se z okna. Jen samá špína. Ty kontejnery a koše jsou tu na nic. U kontejnerů někdo leží. Kdo je to? Opatrně vycupitám z nemocnice přímo na to místo kde jsem někoho viděl. A pak...

,,Rose, Rose, Rose!"křičím čím dál víc nahlas.

Co je jí? Co tu dělá? Musím ji odnést do nemocnice. Udělal jsem pár kroků a hned ji předal doktorům. Mám histerický záchvat.

,,Co je jí? Musíte to zjistit a to okamžitě. Dělejte nebo vám umře."

Vrhli se na mě sekurity a dotáhli mě na pokoj. Řvu jako střeštěnej. Jestli se jí něco stane. Všechny vás zabiju. Bude po vás slyšíte.