Nešťastná láska ♡

9. díl

Z nenadání mi dal dlouhý polibek. To už není tak strašné jako v tom letadle. Zasměju se do polibku. Odtrhávám se od něj.

,,Proč si mi dal pusu?"

,,Víš proč dělám sekretáře na tvé škole?"

,,Nevím."teda vím, ale nechci na to odpovídat. Radši.

,,Už od první chvíle ses mi líbíš. Proto jsem to místo vzal."

,,A ti kluci když někoho chtěli znásilnit, tak jim v tom nikdo nezabránil?"

,,Ne, to všechno ta jejich učitelka všechno jim obhajuje, že za nic nemůžou a tak. Svědek je ona a nikdo jiný, protože oni jí vždycky všechno uvěří a kdyby to řekl nejaký jiný svědek tak by prohrál a ti kluci by si to s ním vyřídili. Jako kdysi se mnou. Pusu jsem ti dal protože tě mám rád."

,,Aha."řeknu a hned ho objímám.

Pak klidně odcházím a on tam pořád sedí. Bylo mi ho líto, protože jsem něco cítila k Lukasovi ale i k Jacobovi. Nevím co mám dělat. Myslím si ale, že Jacob je jen takové pobláznění. Ale v žádném případě ho nechci sklamat. Utekla mi jedná slza z oka. Jdu zase zpátky k němu, ale on už tam nesedí. Bezva. Ne že by mě tam vadil ale... . Jdu ke stromu a zase nic nevidím. Třeba umějí šplhat. Vylezu na strom a tam jsou na sebe nachoulené chlupaté spící kuličky. Úplně přesně jsou do pyramidy. Je to jako ráj. Jsou kolem mě všude. Teď už vím že jsem si je zamilovala. Nojo vezmu sem Sazi vždy jí venčím jen nahoře. Teď ji můžu vzít sem. Běžím pro ni a u lavičky se sklouznu po skle a padám přímo na něj.

,,Auuu."

Belhavě kráčím domů se zakrvenýma nohama. Dorazila jsem a Sazi ke mě přiběhla. Začala mi lízat moji ránu. Znovu jsem zasténala bolestí. Po lýtkách mi stékali pramínky krve. Opřela jsem se o naší vilu. Myslela jsem si že omdlím. A sakra padám k zemi. Probudila jsem se v bílé místnosti s někým kdo spal. Proti mě stojí osoba v bílém a dívá se na mě.

,,Kde to jsem? Nic si nepamatuji."

,,Stratila jste 2 a půl litru krve, máte zlomenou holenní kost a rodiče vás sem přivezli."

,,Tolik vždyť jsem jen spadla na sklo."vyvalila jsem na něj oči.

,,Přišla jste moc pozdě, ale naštěstí jsme vás ještě dokázali zachránit."

Položím hlavu do měkkého polštáře a snažím se spát. Najednou zavrže postel.

,,To mě nemůžete nechat aspoň chvíli spát."řekla jsem podrážděně.

Pak jsem se ohlídla. Rázem se mi zatajil dech v tu chvíli mi nešlo vydat ani hlásku.