Nešťastná láska ♡

28. díl

Kulišácky se na mě usměje, přitiskne se na mě a já cítím jak se mu zvětšuje dolní část těla. Usedneme ke snídani a já zjistím že z druhé strany jsou ty placky úplně černé. Začnu se hlasitě smát. Ukážu mu jeho výtvor. Jemu začne být líto že se mu smějí. Chtěl mě překvapit a já se k němu chovám takhle. Rukama mu otřu slzy. Společně oškrabáváme placky. Znovu se mu na tváři vykouzlí úsměv. Placky jsou připravené k nakousnutí. Připravíme se a... . Theresa nám překazila kousnutí, když celá upocená přišla do kuchyně. Přiběhnu k ní.

,,Co se ti stalo?"

,,Nevím je mi strašně blbě a...a...asi budu zvracet."

Nechám jí tam a okamžitě běžím do lékárny pro těhotenský test. Koupím ho a běžím zpátky. Vběhnu do domu. Je tu ticho kde je k sakru Theresa. Napadl mě záchod. Vejdu dovnitř a ona zrací. Jacob klečí vedle ní a uklidňuje ji. Řeknu mu potichu ať odejde. On odejde. Stačím mu ješte vlepit mlaskavou pusu. Sehnu se k Therese a řeknu jí.

,,Nepotřebuješ na malou?"

,,Jo. Proč?"řekla ufňukaně.

,,Koupila jsem ti těhotenský test."

,,Cože?"řekne a drží v sobě zlost.

No dělej, proč si myslíš že je ti blbě? Jen sedej a počůrej to. Nechám tě tu o samotě.

Za chvíli otvírá dveře a podává mi těhotenský test. POZITIVNÍ! Dvě čárky. To snad ne. Nemůžu jí to říct. Musím. Je to v prdeli. Je to všechno v prdeli. Co teď.

,,Thereso? Jsi těhotná."řeknu šetrně.

Ona okamžitě běží do kuchyně. Pro jistotu ji následuji. Bere si nůž a chce se zapíchnout do břicha. Zabráním ji v tom a nůž skončí v mém stehně. Vyjeknu a okamžitě přiletí dveřmi Jacob. Theresin nůž v ruce padá k zemi i s mou krví.

,,Co si to udělala? Takhle se nám odvděčuješ? Já bych tě... .

,,Jacobe přestaň. Ona za nic nemůže."

,,Vždyť si skrs na skrz."

,,Nejsem."

,,No dobře no chybí 2 centimetry."

,,Jacobe je to jen škrábnutí."snažím se ho uklidnit.

,,Pěkně hluboký asi 10 centimetrů."

,,Už to přeháníš. Přestaň nebo se vážně pořežu."řvu na něj a mám pocit že mi praskne žíla v hlavě.

Odchází a práskne dveřmi. Theresa sedí na zemi před tím nožem a brečí. Sednu si k ní a hladím ji po vlasech. Zvednu ji a snažím se vydržet bolest v mém stehnu. Jdeme do pokoje tam ji uložím. Netrpělivě čekám až usne abych mohla jít za Jacobem. Zeptat se ho co to do něj vjelo. Naštvaně jdu do kuchyně a leknu se. Jacob...Jacob...je...je...