Nešťastná láska ♡

8. díl

Potím se strachem. Co mám dělat? Před třídou mě snad nezabijou. Sakra potřebuju na záchod co mám dělat? Odvážně se na ně podívám.

,,Teď nemám čas jdu na záchod."bála jsem se že to nezabere. Vyšlo to. Šla jsem na záchod a vyšla. Jejda.

,,Tak co můžem začít."při tom měli v ruce provázel a izolepu. Najednou na ně někdo zavolá.

,,Tak pojďte zlatíčka začlo vyučování."zavolala na ně jejich učitelka.

Nehybně jsem tam stála a měla jsem otevřenou pusu až ke bradě. Zavřela ji a šla jsem do třídy.

,,Kde si byla Jamesová ,už je dávno hodina?!

,,Omlouvám se ale jenom mě tam šikanovali."běhal mi mráz po zádech takhle hnusná na učitelku jsem ještě nebyla.

Pak už nic neříkala. Kluci mě zjevně nechali na pokoji a já šťastně vycházím ze školy. Kde na mě čekají Pealovi. Nasedám do stříbrné zafiry. Jedeme směrem nemocnice. Vstupujeme a jdeme za Lukasem. Jdeme mu tam dát nějaké věci, aby se měl dobře. Poděkoval nám.

,,Pojď jsem Rose."zavolal na mě klidně.

,,Proč jsi mi dala pusu?"

,,No protože jsi usíná a doktoři říkali že si nesměl usnout. Nechtěla jsem ti dát facku, tak mě nic lepšího nenapadlo. Věděla jsem že tě to probudí."řekla jsem zkušeně a nenechávala na sobě žádné city.

,,Aha dík za vysvětlení."

Když jsem vycházela z nemocnice bolelo mě srdce nevím proč, ale bylo to intenzivní. Přicházíme k autu a začíná to přestávat. Vyhodí mě doma a já jdu okamžitě na louku, zjistit co to je?! Běžím ke stromu. Jsem tu. Prohlížím kraťoučký kmen a větve od něj. Nic. Napadlo mě jít se podívat na internet. Znovu běžím. Do vyhledávače zadám ,,Co žije i Chile" vyjede mi jen jedno zvíře. Nějaký osmák degu. Je to hlodavec a vypadá roztomile. Už to mám to on mi prokousal tu krabici. Bydlí na tom stromě. Klidně jsem šla a najednou vidím Jacoba. Ach jo tak dneska to taky nevyřešim. Sednu si k němu a zaostřuju strom. Náhle se ke mě přisune a já si z něj strachem polknu. Uklidňuji se: Nemůže mi nic udělat. Několikrát mě přece zachránil. Třeba to nedělal pro mě, ale pro sebe abych mu dala. To ne musím být v klidu. Z hluboka dychám. Přesto se celá chvěju a potím se. Přisedne si ještě blíž. Teď jsme na sebe úplně namáčknutí. Trochu jsem se poodsunula. Začal na mě smutně koukat. Tak jsem se přisunula zpět. Sedí a se schrbenýma zádama a rukách v jeho blond vlasech. Pak se vzchopil a přiblížil se ke mě.