50. díl

152 4 1
                                    

Vtrhli jsme tam a já se schovávám hned za první auto. Vidím 2 může mají zakryté hlavy kuklami. Jak mám poznat kolikrát je uvidím? Kolik jich tu je když jsou tak stejní? To je možná ta zkouška mám mít dobrou paměť. Á už to chápu. Takže ten jeden je hodně vyhublí a ten druhý není tak hubený. Jeden má hnědé oči a druhý zelené. Kdo se v tom má vyznat? Hra skončila. Tak aby mě nikdo neviděl vyběhávám z místnosti. Běžím do Brianova kanceláře. Vtrhnu tam a on mi nastaví židli tak abych si sedl.

,,Bylo jich tam 20 a všechny jsem střelil."

,,Dobrá tedy. Teď je sem všechny zavolám a oni mi sdělí jestli to tak bylo a jestli tě viděli."

Volá pevnou linkou a ani ne za 10 sekund jsou všichni nasáčkovaní  v jeho kanceláři.

,,Viděl ho někdo nebo střelil?"

,,Ne pane."ozve se jednohlasně.

,,Vítám tě u nás Lukasi. Chtělo by to ale nějaký pseudonym. Vymýšlíme si ale jen příjmení a jmeno nám zůstane stejné. Většinou se tady jmenují po barvách nebo zvířatech. Je to nejjednodušší. Je jich jak si spočítal 20. Řeknu ti jejich příjmení samozřejmě vymyšlená:                                                      
                      White
                       Yellow
                       Orange
                       Pink to byla Amanda
                       Red
                       Purple
                       Blue
                       Green
                       Gold
                       Silver
                       Dark
                       Dragon
                       Eagle
                       Vulture
                       Rhino
                       Elephant
                       Dino
                       Germany
                       English
                       Simon
                       Moron

Ty jsi teď vyber svoje."

Postupně mi na ně ukazoval. Divné je že si je všechny pamatuji. Už vím.

,,Chci být Killer."

,,Hmmm. Jsi dobrý skvěle. Dávej ale pozor někteří ti budou nejspíš závidět."

,,Ukážou ti tvoji místnost kde budeš bydlet. Tak zatím. Rozchod."

,,Ano pane."

Jdeme dlouhou chodbou která vlastní asi 50 nebo 60 dveří. Ukazují na poslední dveře s číslem 69. Divím se proč zrovna tohle číslo? No nic. Kývám hlavou na ně jakože děkuju. Vcházím. Tolik pavučin jsem nikdy neviděl. Pomyslel jsem si. To ne a udělám to tady hezké. Ach kdyby tady byla Rose. Mohli by jsme být mafiáni spolu. Tady by jí to naučily a nikdo by jí nezabil. Ach jo musím na ní přestat myslet, protože jsem ji v podstatě zabil já. Je tu pevná linka. Předpokládám že je odposlouchávaná. Zasměju se. Crrrrrrr. Někdo volá mám to zvednout? Asi jo.

,,Ano?"

,,Bezva funguje ti telefon. Takže tak za 10 minut v mé kanceláři."

,,Jasně."

Zavěsím. Já mám svojí první misi. Jestli se tomu tak dá říkat. Tak moc se těším a vystřelím do kanceláře už teď. Zaťukám a otvírám. Co co co to je? To je.

,,Briane, co to děláš?"
           

Nešťastná láska ♡  Kde žijí příběhy. Začni objevovat