Nešťastná láska ♡

5. díl

Rychle k nim přiběhnu.

,,Co se vám stalo holky?"

,,Nic to spíš tobě ne. To mi jsme zavolali Jacoba aby tě zachránil. Nechtěli jsme aby nám ty kluci taky něco provedli víš. A moc jsme se báli jestli to Jacob stihne."

,,Moc děkuju holky jste moje nejlepší kamarádky navždy takže BFF."

Okamžitě jsem je objala. Zbytek školy uběhl jako voda. Přišla jsem domů. Převlékla se. A šla na svojí louku. Sednu si a přemýšlím nad tím co prokousalo tu krabici. Něco mi proběhlo pod nohama. Podívám se tam a nic. To se mi určitě zase něco zdálo. Někdo si vedle mě sedl otočím se na něj. To ne je to Jacob.

,,Sem chodím pokaždé když mě něco naštve, rozhodí nebo když se s někým pohádám."řekne sklesle.

,,Já od včerejška taky je to tu kouzelné."

Už jsme nic neříkali a dívali se na krásnou a uklidňující přírodu. Pak z noceho nic odešel. V dálce jsem viděla že tam něco malého běhá, ale už je hodně hodin. Takže se musím vrátit a zítra po škole to vyřešit. Vrátila jsem se domů a šla se osprchovat a potom jsem si vyčistila zuby a šla jsem spát. Ráno jsem se probudila. Už jsem se nemohla dočkat na mé kamarádky. Šli jsme společně do školy. Viděla jsem ty kluky jak šikanují někoho stejně starého jako jsou oni. Nemůžu tady ale jen stát a koukat se jak ho kopou do břicha. Prostě nemůžu. Jdu do třídy , ale to ne nemuzu ho tady ani nechat.

,,Ach jo."pověděla jsem si zklesle a blížila se k těm 4 tyranům a začala jsem na ně řvát asi moje největší chyba.

,,Okamžitě ho nechte na pokoji."

,,Nebo, co? A navíc vždyť si nám řekla ať jdeme šikanovat někoho jinýho né."

,,Ale vy víte že jsem to tak nemyslela."

,,Tak fajn. Jedeme zase šikanovat tebe."

Rychle jsem běžela ke sekretáři Jacobovi Marlene, aby mi pomohl, jenže to je přes celou školu a oni jsou starší a lépe běhají. Dohnali mě. Následovně ke mě přišel ten co mě chtěl znásilnit. Jeho velké skoro černé oči se přesunuli na můj zadek. Začal mě do něj plácat rukou a já jsem mu vyklouzla a znovu běžela k sekretáři. Nebyl tam a sakra co teď? Strašně jsem se bála. Dělala jsem malé krůčky dozadu abych oddálila to co se může stát. Po chvíli napětí se na mě vyděšeně podívali a utekli. Bála jsem se otočit, ale moje zvědavost byla silnější a já se pomaličku otáčím po levé noze. Nevím proč ale leknu se jako ti zbabělí kluci, ale narozdíl od nich neuteču.