Without hope

2

Cestou do tělocvičny jsem si musela stále opakovat to co bylo napsané na tom listu „ Pokud doopravdy stojíš o to doučování, tak buď po škole u hřistě- Liam“. Mám jít, nebo nemám? Co když mě chce ztrapnit? Stejně jsem vždy všem pro smích, takže tohle by nebylo nic nového.

Šla jsem rovnou dovnitř, nepřevlékala jsem se, jelikož už od září, nemůžu cvičit. Mám nějaké problémy se srdcem  a musím brát, každé ráno nějaké prášky. PRÁŠKY! Zapoměla jsem na ně, rychle jsem je vyndala z tašky a poté zapila. Na tyhle prášky nemůžu pít alkohol, nebo dokonce kouřit. Ale to nehrozí, teda v mém případě, nesnáším cigarety a alkohol, hnusí se mi a stejně tak i lidi, kteří to požívají. A navíc ještě nemám 18.

Poté škola ubíhala neskutečně rychle a já se musela rozhodnout. Žiju jen jednou, a nemůžu vše odmítat a zabraňovat si jakýkoliv styk s výzvou. Rozhodla jsem se pro ano, půjdu za ním.  I když bojím se toho, že to je jen léčka a ztrapní mě a k tomu mi ještě vyčte, jak jsem tak blbá a mohla jsem tomu uvěřit.

Zazvonil zvonek pověšený na zdi, který pro dnešní den znamenal jen jediné a to konec školy.

Vydala jsem se směrem k hřišti, už jsem ho tam viděla stát. Měl na sobě bíle tričko s výstřihem do V, vypadá tak sexy! Potom měl černé kalhoty, které byly trochu spadnuté pod zadkem, džínovou bundu přehozenou přes rameno a černé converse.  Když  jsem se k němu přibližovala a spatřil mne, jemně se na mě usmál a pozdravil.

„Ahoj“ pozdravila jsem ho zpátky nesměle.

„No, chtěl bych se ti omluvit za moji reakci, ale kluci nechtějí, abych mluvil s někým koho neznám“ řekl mi, potom se trochu provinile usmál.

„Takže?“ zeptala jsem se, protože jsem nevěděla, kam tím míří. Nic neříkal, nejspíš si promýšlel svou odpověď. To bylo znamení pro mě, abych si důkladně prozkoumala jeho tvář, byl ode mě nejspíš 20 centimetrů vyšší, trochu jsem ustoupila a prohlídla si ho. Jeho piercing v obočí mu jedině přidával na jeho kráse. Obvykle se mi to nelíbí, on byl výjimka.

„Takže to znamená, že bych tě rád doučoval“ dořekl a jeho koutky se zdvihly do úsměvu. Dobře, tak tohle bude hodně těžký, aby mě někdo jako je on doučoval. Tohle je doopravdy vražedná kombinace- nejinteligentnější kluk na škole, tedy  když nepočítám pár šprtů a k tomu jeho sexy vzhled.

„Doopravdy?“ zeptala jsem se překvapeně, byl neskutečně milý.

„Tak jestli chceš můžeme začít dneska“  

„Dneska? No mohli bychom, ale mám ještě jednu prosbu“ lehce jsem se usmála. To je poprvé, když jsem se upřímně usmála, sice to bylo jen na chvilku, ale byl to úsměv. Tenhle kluk mě svou krásou doslova ovládá. Mlčel, to znamenalo, že mám pokračovat, tedy nejspíš.

„Jestli bychom nemohli k tobě domu, jelikož..“ potřebuju nějakou důvěryhodnou lež.

„Jelikož zrovna malujeme můj pokoj a neměli bychom kde být“. Teď jen čekat na jeho reakci, prosím ať mi to uvěří.

„No, počkej zavolám si“

Z pohledu Liama

„No, počkej zavolám si“ odpověděl jsem jí. Potřebuju zavolat klukům, zjistit jestli budou následující 3 hodiny doma, protože kdyby zjistili, že jsem ji přivedl k nám domů, tak by mě zabil, nesnášeli, když jsem si domů přiváděl někoho, kdo nás zná a mohl bz prozradit naše tajemství. S kluky bydlíme spolu, stále nemůžu uvěřit, že nám to rodiče dovolili, ale to je jen plus k výkonávání naší práce. Vyndal jsem mobil z kapsy u kalhot a vytočil číslo Zayna. Po chvilce vytáčení to zvedl.

„Co potřebuješ?“ ozval se jeho hlas z telefonu.

„Budete následující 3 hodiny doma?“

„Proč?“

„Neptej se a odpověz“ zavrčel jsem do telefonu. Jeho otázky mě někdy dokážou doopravdy vytočit.

„No právě jsme chtěli odejít do klubu“ super, takže se nedozví o doučování.

„Dobře, dík musím končit“ nedal jsem mu ani šanci rozloučit se a složil jsem to. Vrátil jsem se opět  k Cath, ještě se jí musím zeptat, jestli jí nebude vadit, že ji takhle budu říkat.

„Catherine, nebude to žádný problém, můžeme vyrazit?“ přikývla.

„Kde, že to bydlíš?“ zeptala se mě, má neskutečně roztomilý hlas.

„Asi deset minut odsuď proč?“ nějak mi nedocházelo, proč se mě ptá.

„Směrem do centra, že?“ jen jsem přikývl.

„Nemohl by si ještě zastavit před mým domem? Je tady po cestě, zapomněla jsem si tam mobil“ opět jsem přikývnul, už jsme stáli u parkoviště. Když viděla, že pojedeme na motorce, tak vytřeštily oči a celá se rozklepala.

„My-my pojedeme tímhle?“ zeptala se, přičemž ukazovala na moji krásku.

„No, asi to tak vypadá“ řekl jsem, snad se nebojí motorek.

„Nemůžeme jít pěšky?  Prosím“ nahodila štěněčí pohled.

„Cath..“ přerušil mě její tichý smích.

„Něco ti přijde vtipné?“ zeptal jsem se, přičemž jsem povytáhl obočí.

„Ne, jen že se známe jen asi hodinu a už mi tady dáváš, dá se říct přezdívky“ jak to dořekla, tak se nesměle pousmála a sklonila hlavu.

„A tak mi říkala jen Sophie“ zašeptala a sklonila hlavu. Měl jsem sto chutí ji obejmout, ale jednoduše jsem stál a koukal na ni, je to má povaha, teda vlastně není zezačátku jsem se snažil chovat tvrdě, ale nakonec jsem do toho spadl a z předvádění se stala skutečnost.

„Cath, nemůžu ji tady jen tak nechat, takže ano jedeme s ní“ opět jsem se na ni podíval v očích ji byl vidět strach, ale nemám celý den, abych ji tady přemlouval, buď pojede, nebo ne.

„Tady máš helmu“ hodil jsem ji po ní.

Z pohledu Catherine

„Tady máš helmu“ jak to dořekl, tak jí po mě hodil. Řekl to vcelku arogantním toném, jestli bude měnit nálady často, tak to bude ještě zajímavé.

„No jdeš?“ přikývla jsem. Bojím se neskutečně moc motorek, ale přežiju to, teda doufám. Pomalým krokem jsem přešla k motorce, byla červená, stejný odstín jako moje tričko. Nasadila jsem si helmu a nejistě si sedla za Liama, který již seděl. Obmotala jsem ruce kolem jeho těla, bylo to pro mě vcelku nepříjemné, ve skutečnosti jedu s neznámým do neznáma.

Nesnáším doteky kluků, i  když se jich musím dotýkat já. Když jsem ho doopravdy pevně stiskla, protože jsem se doopravdy bála, tak vystartoval.. Po necelých sedmi minutách jsme byli před naším panelákem, houkla jsem na něj ať počká chvilinku a rozběhla se do domu. Rychle jsem vyběhla schodz a otevřela vstupní dveře od bytu, prozvonila přes pevnou linku tátovi. Potom jsem za sebou zavřela a běžela dolů.