Without hope

8

Liam

„Ty vole nechápu, jak můžeš mít takovej pořádek“ zařval na mě Louis. Co to kurva? On si ji nevšiml?

„Hej kluci jdu spát, je mi fakt špatně“ opět lžu. Zvedl jsem se a šel jsem do pokoje. Kam zmizela? Že by nás slyšela? To by moc nevadilo, nebylo to nic moc důležitého.

„Cath? To jsem já Liam“ řekl jsem potichu, aby si nemysleli, že trpím samomluvou. Nikde nic, ale po chvilce jsem slyšel nějaký jemný a celkem neslyšitelný hluk, otočil jsem se za ním. Cath právě vylézala ze skříně. Musel jsem se nad jejím úkrytem pousmát. 

Její oči byly červené, že by opět brečela?

„Tohle mi už prosím nikdy nedělej, prosím. Já jsem se neskutečně bála, když mě probudil někoho hlas“ aha takže ji probudil Louis. Kretén

„Přijde mi moje domněnka teď naprosto absurdní, ale v té chvíli to vypadalo, jako kdyby mě někdo unesl. Pro příště mě raději vzbuď“ řekla naprosto vyklepaným hlasem. Nezmohl jsem se na nic jiného, než na objetí.

„Promiň“ dneska se ji už podruhé omlouvám. A opět si pokládám tu stejnou otázku.

 Co to semnou do prdele je?

„Mimochodem nádherně ti voní oblečení“ řekla a nakonec se uculila. Ale najednou se strašně napnula a odrhla se ode mě.

„Kolik je hodin?“ měl jsem pocit, že se jí oči zvětšily o 5 čísel. Vyndal jsem Iphone a podíval se na aktuální čas.

„Za 5 minut 12“ oddechla si.

Proč?

Mám pocit, že v její přítomnosti si nepokládám žádné jiné otázky, než proč.

„Proč si přešel přes tu čáru při tom znásilnění?“ a do prdele, do prdele. Kurva, co ji teď do prdele mám říct? „Čau znásilnil jsem holku, když jsem byl totálně na mol“  ne, ani v těch nejdivočejších snech.

„Byl jsem svědkem znásilnění“ nic jiného nemůžu říct.

„Aha“ zašeptala. Přešla k posteli a sedla, radši jsem si sedl na židli u postele. Vím, že fyzický styk moc nemusí.

„Proč si potřebovala, tak nutně ten čas?“ zeptal jsem se a upřeně na ni koukal.

„Taťka nemá rád, když chodím pozdě domů“

„Je mi to vcelku trapný, ale nemohl by si mi dojít pro trochu vody? Je mi neskutečně blbě“ přikývnul jsem. Vstal jsem a zamířil do kuchyně, natočil jsem do skleničky studenou vodu a šel zpět. Když jsem najednou uslyšel ránu. Přidal jsem na kroku a otevřel dveře. Catherine ležela na zemi. Rychle jsem položil skleničku na nejbližší poličku a rozběhl se k ní, klekl jsem si k ní.

Dýchá, ale co mám do prdele dělat dál? Jediný kdo tomuhle rozumí, je Harry. Najednou se otevřely dveře, ani si nevzpomínám, že jsem je zavřel.

„Co tady do prdel..“ chtěl pokračovat, ale přestal, když uviděl Cath ležet bezvládně na zemi.

„Co se stalo?!“ zeptal se mě a rozběhl se k ní.

„Já, já nevím, já byl pro vodu a když jsem se vrátil, tak tady ležela“ koktal jsem a začal jsem zmatkovat. Lhal bych kdybych tvrdil, že jsem se o ni nebál.

„Pomoc mi ji dát na postel“ a čekal jsem co se bude dít dál.

„Dones mi studenej ručník a přidej“ rozběhl jsem se do koupelny, vzal jsem nějaký ručník a rychle ho dal pod vodu. Ruce se mi neskutečně třásly. Doběhl jsem zpět do pokoje a podal ho Harrymu. Dal jí ho na hlavu a zvedl ji nohy.