Without hope

35

Otevřela jsem oči a očekávala jsem bolest hlavy, nevolnost. Ale bylo mi dobře, možná že se mi trošičku točila hlava, ale nic jiného. Měla jsem ztuhlé záda, protáhla jsem se a rozhlédla jsem se po pokoji. Byla jsem ve spodním prádle a Liam nikde. Moje pocity byly zmatenéá, jelikož jsem si pamatovala, že mě bral domů.

Celý ten večer si pamatuji tak celkově matně. Nic se srdcem, tep jsem měla normální.

Že by se doktorka spletla?

Bylo úterý a naštěstí nebyla škola, jinak bych 100% nikam nešla. Vlastně jsem stále nechápala, jak jsem tam mohla vůbec jít. 

Zvedla jsem se z postele a prohrábla si vlasy. Vzala jsem si Liamovo tričko ze skříně a přešla do koupelny. Nebyla jsem zděšená svým vzhledem, jak to bývá ve všech filmech nebo knížkách. Vypadala jsem tak normálně? Sice jsem měla neučesané vlasy a divnou chuť v ústech ale stále jsem vypadala normálně. Vzala jsem si kartáček a umyla si zuby a poté si ústa vypláchla. Vlasy jsem si dala do drdolu a šla do kuchyně. Překvapivě byli již všichni vzhůru. Jelikož mi to bylo hodně podezřelé, tak jsem se podívala na hodiny-11:40. Šla jsem automaticky k lince a natočila si čistou vodu. Kluci seděli u televize a všichni mě pozdravili, tedy kromě Liama-i Harry patřil mezi ty, co mě pozdravili. Jakmile jsem dojedla jablko, tak se mi zvedl žaludek.

Dobře.. Tak možná až tak v pořádku nejsem.

Nešikovně jsem bouchla rukou do misky a shodil ji na zem. Rychlým pohybem jsem se pro zohnula. Neskutečně se mi zatočila hlava a před očima se mi začernilo. Ztratila jsem rovnováhu a spadla jsem na zem. Ležela jsem na zemi a měla jsem zavřené oči. Neskutečně mi bušilo srdce a pulzovala mi hlava. Trochu jsem pootevřela oči a skláněli se nade mnou všichni kromě Liama.

„Seš v pořádku?“ Ozval se první Harry. Divila jsem se jeho chování, ale to bylo nejspíš to poslední, co mě zajímalo.

„Obvykle lidi v pořádku omdlívají“ odsekl Zayn. Podal mi ruku, ale já jsem se nemohla pohnout. Cítila jsem se divně, když jsem ležela a nade mnou se skláněly čtyři zvědavé hlavy. Zayn něco zašeptal Harrymu a ten mě vzápětí vzal do náruče a nesl do pokoje. Liam o mě ani nezavadil pohledem. Nechápala jsem, co se stalo, tedy přesněji co se stalo jemu. V té chvíli mi bylo jedno, že mě nese Harry. Byla jsem vyčerpaná, jen jsem si opřela hlavu o jeho hruď. Opatrně nohou otevřel dveře do Zaynova pokoje a položil mě na postel. Naklonil se nade mě a přikryl mě.

„Proč se ke mně chováš ta pěkně?“

„To se ti jen zdá.“ Pousmál se. Jeho úsměv byl upřímný a bylo vidět, že nechce přiznat změnu jeho chování ke mně.

„Děkuji“ zamumlala jsem a ještě víc se zabořila do postele. Jen se opět pousmál, což mu vytvořilo na tváři nádherné ďolíčky a pohladil mě po vlasech. Byla jsem zmatená, ale moje únava vyhrála nad myšlenkami.

Liam

„Ne!“ Prohrábl jsem si vlasy a ještě abych se zachoval, jak největší debil jsem do ní strčil. Musel jsem odejít, jinak by se stalo něco, co by se ji určitě nelíbilo, kdyby to zjistila. Musel jsem se neskutečně hodně přemáhat, abych odešel. Byl jsem tak neskutečně vzrušený, že jsem musel jet za Sophie. Absolutně ji to nevadilo, jelikož jsem s ní dá se říct chodil. Lhal jsem Catherine, teda nelhal, jen jsem prostě trochu přibarvil pravdu, abych z toho vyšel v dobrém. Sophie jsem vždycky využíval jen k sexu a nechtěl jsem, abych si loutku na sex vytvořil i z Catherine. Potom co jsem ji dovolit, aby mi vykouřila, tak jsem se ji nemohl podívat do očí. Nikdy by to neudělala, kdyby byla střízlivá. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to nelíbilo. Ráno kolem osmé jsem se vrátil domů, aby to nebylo moc nápadné a doufal, že bude ještě spát. V kuchyni byl Zayn a ihned mě zpražil pohledem.