Without hope

26

Celý díl je jen o Catherine a Zaynovi, hihi. Užijte si to a jen.. Jsou jen kamarádi, ano? (smích haha) Mám vás ráda a děkuju. Ale teď šup do čtení. (je neskutečně nudný) 

„Tady to máš“ vešel do pokoje a oblečení položil na stůl. Zayn ze mě slezl a tím mi usnadnil vstávání z postele. Vzala jsem oblečení do ruky a podívala se na Malika pohledem „ihned odejdi“ ale ten idiot vůbec na to nereagoval.

„Běž pryč“ zasmála jsem se. Možná jsem tím chováním chtěla ukázat, že jsem v pořádku?

„Ne“ odsekl.

„Fajn“ zamumlala jsem, „ale aspoň se otoč.“ Nakonec přikývnul a já se převlékla. Když jsem se otočila, tak jsem viděla toho blbce, jak se na mě kouká laškovným pohledem. Přešla jsem k němu, pořád jsem kulhala a dala mu malou facku.

„Au“ zaskuhral a dělal, ž ho to strašně bolelo. Já se zase zasmála.

Bylo to divné, jelikož jsem si ještě před několika hodinami chtěla ublížit a teď se tady směju. Jeho přítomnost se mnou dělá doopravdy divy.

„Hlavně mě zase nelechtej Maliku“ pohrozila jsem mu prstem před nosem.

„Danielsová si chce říkat příjmením jo?“ Stáhl mě k sobě na postel a oba dva jsme se zasmáli.

„Odkdy si tykáme?“ Zvedla jsem obočí i přesto, že to nejspíš tak nevypadalo.

„Přece by si nevykala někomu jako mně“ mrkl a kousl se do rtu.

Tak tohle vypadalo fakt sexy, sakra.

„Sundej si tričko“ až potom jsem si uvědomila, jak divně to vyznělo. Ale jemu to nejspíš nepřišlo divný, když ho nejspíš bez trička (v nejlepším případě) viděla skoro celá škola, ba škola, celé město. Naprosto jsem nechápala, kde se to ve mně bere. Sedla jsem si na něj obkročmo a on bedlivě sledoval každý můj krok.

 Že bych mu trochu oplatila to lechtání?

Vždycky mě fascinovalo tetování, ale nikdy jsem neměla tolik kuráže, abych si ho udělala sobě. Jednou rukou jsem se opírala o postel a druhou jsem obtáhla tetování na hrudníku, byl to pár křídel a rty.

„Jaký má význam to tetování?“ Nedívala jsem se mu očí, jelikož jsem stále zkoumala to tetování.

„Láska má křídla“ radši jsem přikývla a zkoumala dál. Oči mi sklouzly k lemu jeho Calvin Klein spodního prádla. Byl vidět jen kousek tetování, tak jsem ho o kousíček stáhla dolů. V té chvíli mi bylo trochu jedno, že je to jaksi intimní. Nacházelo se tam srdce a já se střetla s očima toho hnědookého kluka. Žádala jsem po něm vysvětlení, stejně jako předtím.

„Taky mám rodinu a často se s ní nestýkám a mám s ní dobrý vztah. Takže je to vlastně znak naší lásky.“ Usmála jsem se a tiše záviděla rodinné vztahy. Očima jsem zkoumala dál a zasekla se na levé klíční kosti, bylo tam napsán text  arabštině. Nepotřebovala jsem ani žádat o vysvětlení, to byla jediná věta, kterou jsem uměla přečíst v arabštině.

„Be true to who you are“ řekla jsem si pro sebe.

„Jak to víš?“ Díval se na mě zmateně.

„Jeden čas jsem hledala takové ty citáty a tenhle se mi strašně líbil“ usmála jsem se. Chtěla jsem hledat ještě dál, ale jeho prst na mé bradě mě zastavil.

„Stačilo, jinak bych se začal stydět“ zasmál se a ukázal své bílé zuby.

„Cože?“

„No víš, sedíš na mě a trochu se hýbeš a..“

„Stačí, stačí, pochopila jsem“ bylo to trapné, ale už jsem si na tyhle věci nějak zvykla. Nevím proč, ale měla jsem nějak touhu dráždit.

„Takhle?“ Zkousla jsem se do rtu a trochu se zavrtěla. Zayn to nedokázal udržet pod kontrolou a trochu vzdychl. Začala jsem se neskutečně smát a slezla z něj.

„Nesměj se mi“ kouknul na mě vážně. Asi se necítil trapně, ale asi nemá rád, že jsem se mu smála.

„Ale copak zlatíčko?“ Dělala jsem, že absolutně nevím, o čem mluví.

„Ne, že by se mi to nelíbilo. Ale teď bych se měl smát spíš já, protože kdyby si pokračovala, tak…“ nestačil to ani domluvit a já mu dala ruku před pusu. Tohle téma mi byl strašně trapný. Protentokrát se začal smát on.

„Tady máš“ podal mi ten talíř s jídlem. Byl na něm sandwich a pomerančový džus, ale jaksi mě přešel hlad.

„Já ale už nemám hlad“ podívala jsem se na něj a on na mě svým pohledem pokáral.

„Jak nemáš hlad? Moje nádherné ručičky se s tím dělali, takže šup, šup. Když si od včerejška nic nejedla. Prosím, kvůli mně“ hodil na mě štěněčí pohled. Měl vyhráno, jelikož já vždycky povolím, když někdo řekne takovou tu fázi „kvůli mně“.

„Fajn“ zamumlala jsem a utrhla si kousek z něj. Pomalu jsem jedla a po chvilce jsem měla ten kousek snězený a zapila ho džusem. Podala jsem Zaynovi talířek a poděkovala.

„To nemyslíš vážně“ podíval se na mě. Já se na něj zmateně podívala.

„Co?“

„Tohle“ ukázal na talíř, „když si skoro nic nesnědla. A neříkej, že nejsi hladová. Nemůžeš takhle málo jíst.“ Podíval se na mě zklamaně a zároveň ublíženě. Bylo mi ho líto, tak jsem si ten talířek vzala a snědla skoro celý ten sandwich. Zbyl tam už jen malý kus a já byla plná.

„Já to věděl!“ Usmál se a prohrábnul vlasy.

„Co?“ Opět jsem použil mou oblíbenou frázi. Doopravdy jsem nevěděla o čem zase mele.

„Že když se zachovám ublíženě, tak to sníš. Já jsem geniální“ pobouchal se po hrudi.

„Takže si mě podvedl svým chováním?“ Zatvářila jsem se vážně, i když mi to bylo vlastně jedno.

„Ne, Cath, já to tak nemyslel. Já jsem fakt debil, promiň“ objal mě.

„1:1 Maliku!“ Zakřičela jsem a začala jsem se strašně smát.

„Jsi fakt zákeřná!“ Zasmál se taky a byl vidět, že něco plánuje.

„Ne, ne, prosím“ začala jsem škemrat, jelikož mi docvaklo, že mě chce zlochtat. Nevím jak, ale nějak jsem se dostala na zem a začal můj kulho-běh. Něco mezi kulháním a chůzí, takže taková míšenina. Zayn byl hned za mnou. Doběhla jsem do obýváku a dostala se za křeslo. Zayn byl přede mnou, takže jsem teď měla výhodu, že to můžu oběhnout. Ale když jsem se k tomu zákroku chystala, tak mi podjela noha a já spadla na hranu stolu.

„Sakra“ zahřešila jsem a chytla se za hlavu.

„Do prdele! Jsi v pořádku?“ rychle přešel ke mně.

„Jojo“ zalhala jsem. Hlava mi třeštila, ale nebrečela jsem. Nechápu svoje tělo, když mi někdo ublíží fyziky, tak nebrečím (teda skoro nikdy) a když psychicky, tak se chovám jak vymaštěná nána.

„Je to kvůli mně. Omlouvám se“ sklonil hlavu a bylo vidět, že je mu to fakt líto.

„Otoč se na mě“ otočil se, „vidíš? Nic mi není“ na důkaz jsem se ještě usmála.

„Doopravdy?“ Zkoumal můj obličej a na nakonec si prohrábl vlasy.

„Jen mě ta hlava trochu bolí a ještě se mi nezahojilo to z minula, tak asi proto.“

„Nemám zavolat Lou?“

„Ne! Hlavně nikomu kvůli mně nevolej!“

„Dobře, ale aspoň tě odnesu do postele, dobře?“

„Ne, jsem..“ Samozřejmě, že mu bylo jedno co řeknu, už mě měl na rukách a nesl.