Without hope

51

Tenhle díl věnuji všem, kdo ho čtou. ♥

O dva týdny později

Seděla jsem na gauči a dívala se na seriál. Zrovna jsem byla asi poprvé za dlouho dobu sama doma. Museli jít něco vyřídit. Trochu jsem zahrabala ve vzpomínkách a hned se mi vybavila jedna, když jsem přemýšlela o Liamovi.

Liam je neskutečně nádherný a svalnatý, hraje fotbal za školu. Ve škole jsou i takové kecy, jakože umí zpívat, ale moc tomu nevěřím, vypadá neskutečně drsně a zpěv mi k němu nesedí. Liam a ta jeho partička mi přišla strašně podivuhodná. Jelikož se mnohdy nestihnete ani ohlédnout a jsou pryč. Někdy to vypadalo a nasvědčovalo, že pracují pro nějaký gang. Protože to co dělali a jejich chování, bylo doopravdy divné. Ale nad tou myšlenkou jsem se musela zasmát, protože byla absurdní.

Musela jsem ze zasmát nad tím, jak jsem vlastně předtím „věděla“ pravdu, ale hned ji zavrhla-kdo mi tomu taky věřil že? Kdo by taky řekl, že Liam umí zpívat nebo dokonce zbytek kluků? Ihned se mi vybavilo, jak jsem zpívala s Niallem- Dear darlin‘. Kdybych Liama nepožádala o doučování, tak bych nezažila tolik věcí. Je pravda, že mě unesli, týrali, ale za to všechno mi to stálo. Stálo mi to, jelikož jsem díky tomu poznala, co je láska. Ihned při slově únos se mi vybavila vzpomínka, kdy jsem zjistila, co jsou kluci zač.

„Někde tady bude“ řekl jeden hlas a zněl hodně naštvaně.

„Před chvílí jsem ji tady viděl!“

Ty hlasy jsem už někdy slyšela.. Ne, ne, ne to jsou oni. Do očí se mi nahrnuly slzy.

„L-liame, to jsou ti, co mě unesli“ zašeptala jsem. Chtěla jsem to složit, když mi někdo telefon vytrhl z ruky.

„Hele, opět se tady shledáváme“ řekl černovlasý. Měla jsem k němu odpor a nemohla jsem ho ani vidět. Ten zrzavý mě vytáhl za vlasy nahoru, sykla jsem bolestí.

„Nemyslíš, že je nebezpečné chodit takhle pozdě do parku?“ Zašeptal mi jízlivým hlasem. „Mohlo by se ti něco stát“ kousl mi ušní lalůček. Chtělo se mi zvracet z toho, jak byl nechutný. Vyteklo mi několik slz ven, bála jsem se z toho, co se mi stane.

„Kde máš teď toho svého Liama?“ Vysmáli se mi. Aniž bych stačila otevřít pusu, odpověděl někdo za mě.

„Myslím, že tady?“ Řekl výsměšně Liam, byl tam s ním i Zayn.

„Co tady kurva děláš?“ Vyprskl ten zrzavý.

„Taky tě rád vidím Ede.“ Jeho jméno vyslovil, jako kdyby to byl největší odpad.

„Chtěl jsem ji zabít v klidu, ale je lepší když budete při tom.“ Měla jsem pocit, jako kdyby mi v krku uvízl pomyslný knedlík.

Z..zabít?

„Jen na ní šáhneš a ustřelím ti hlavu“ přecedil skrz zuby tentokrát Zayn. Ti tři co tam stáli, nebyli moji kamarádi.

Tyhle jsem neznala. Byli mi cizí. Myslel to Zayn vážně? On by mu doopravdy ublížil na životě?

„Ups“ zasmál se a tentokrát si mě vzal k sobě Ed.

„Pusť ji“ ukázal na mě pistolí, kterou držel v ruce.

Počkat, pistolí? Co to k sakru je? Teď nic nechápu.