Without hope

46

Liam

Celou noc jsem nespal, ale strávil jsem ji přemýšlením nad tím, kde by se mohla Catherine nacházet. Ale všechno bylo takové podezřelé. Jak odešla, tak už nám žádný gang nevyhrožoval a všechno probíhalo v pořádku. A ti se kterými jsme měli problém, se stáhli. Nechtělo se mi nějak věřit, že by to všechno jen tak odeznělo. Spíš jsem to považoval za ticho pře bouří.

„Proč seš tak už vzhůru?“ Zeptal jsem se Harryho sedícího zas stolem. 

„Jdu vyzvednout Bena“ usmál se a já se na něj zmateně podíval.

„Bena Walterse? Tu starou svini?“ Zasmál jsem se, protože mi už chyběl. Ben je náš starý společný kámoš. S nim jsme zažili ty největší zážitky. Jako třeba že jsme kradli vlajku z německého velvyslanectví. Nad vzpomínkou jsem se musel zasmát a pokroutit hlavou.

„Jo přesně jeho“ taky se semnou zasmál, „tak čau.“ Plácl jsem si s ním a slyšel jen zavření dveří. Konečně nějaké odreagování.

Harry

Vystoupil jsem z auta a šel do haly. Strašně jsem se na Bena těšil, protože tam kde byl on, tak tam byla nekončící prdel zábavy. Sedl jsem si na lavičku, sedačku nebo co to bylo a očekával příchod toho sráče. Nad tím oslovením jsem se musel zasmát, protože tam mi vždycky říkal on.

Něco jsem dělal na mobilu, když najednou spadla nějaká černovlasá slečna. Zezadu vypadala naprosto k neodolání, hlavně její zadek. Zkousl jsem si do rtu, zandal si mobil do kapsy a vydal se udělat dobrý skutek.

„Mohu pomoci?“ Zeptal jsem se, co nejvíce mile, jak jsem uměl a nakonec se ještě usmál a tím pádem se mi vytvořily ty neodolatelné dolíčky. Bylo vidět, jak s sebou trhla kvůli leknutí. Chtěl jsem něco říct, ale ona zvedla hlavu. Její pohled byl zděšený a pohled na její obličej, byl přímo strašný, natržený ret a mnoho dalšího.

„H-harry?“ Vykoktala ze sebe a já se zamračil.

„A tvoje jméno krásko?“ Vytáhl jsem ji pomocí ruky nahoru a ona se na mě stále nedůvěřivě dívala.

„Ty mě doopravdy nepoznáváš?“ Skrčila své obočí, ale ihned to povolila, jelikož bylo vidět, že jí to bolelo.

„Měl bych?“ Taky jsem se zeptal otázkou. Její hlas zněl podobně jako Cath, ale ona bývala, uhm jak to říct? Více při těle, jiné vlasy. Zkoumal jsem její oči a už jsem začal pochybovat nad mým tvrzením. Její oči, byly tak podobné. Trochu jsem sjel pohledem a zasekl se na jejím krku, ne že tam měla otlačky od prstů, ale viděl jí tam naprosto totožný náhrdelník, který ji věnoval Harry k narozeninám.

„Ca-catherine?“ Zakoktal jsem se. Jak jsem ji kurva nemohl poznat? Nečekala na mou reakci a hodila se mi kolem krku. „Ššš, zlatíčko nebreč“ hladil jsem ji po zádech a snažil jsem se ji nějak uklidnit. Po chvilce přestala brečet a jen se třásla.

„Já, já měla bych jít“ odstrčila se ode mě a já se na ní zmateně podíval.

„A kam by si chtěla jít?“ Skrčil jsem obočí. „Jdeš hezky k nám domů, ať se ti to líbí nebo ne.“ Přitáhl jsem si ji k sobě do náruče a snažil jsem snížit její rozrušení hlazením ruky.

Najednou se naproti mně objevil Ben, usmál jsem se. Držel jsem Catherine kolem ramen, aby náhodou nespadla a rozešel se k Benovi.

„Ale, ale kohopak tady máme“ uchechtl se a chtěl udělat určitě nějaký svůj trik. Ale naštěstí jsem na něj ukázal gesto „jestli to uděláš, tak tě zabiju“ a pochopil to.