Without hope

33

„Co od tohohle očekáváš?“ Přimhouřila jsem oči a odstrčila jsem ho od sebe.

„Co myslíš?“ Zkoumal mě svýma kouzelnýma očima.  Jeho vlasy byly vyčesané nahoru. Piercing v obočí se mu nádherně vyjímal na jeho obličeji a přidával mu jen na drzém výzoru.

„Tohle. Bereš mě jako samozřejmost!“ Rozhodila jsem rukama. „Nelíbí se mi to, sakra!“

„Co ti zase je?“ Převrátil očima a opřel se o zeď, jako kdybych byla nejnudnější člověk na Světě.

„Jak zase?“ Vyprskla jsem se a prohrábla jsem si vlasy.

„Chtěl jsem s tebou mít pěknou chvilku, ale ty zase řešíš sračky!“

„Proč mi dáváš falešné naděje?“

„Cože?“

„Proč to na mě hraješ?“

„To není pravda! Já-.„ Otevřely se dveře a já v duchu nenáviděla toho člověka, co nás vyrušil před rozluštěním hlavolamu. Hlavolamu pojmenovaným Liam Payne. Abych pravdu řekla, tak jsem ho vždycky přirovnávala k bonbonu. Zezačátku vypadá krásně a přemýšlíš, jestli si ho dáš. Nakonec mu dáš šanci, a když ho zkousneš, tak zjistíš, že má v sobě oříšek. Nevíš, jestli je dobrý, ale riskuješ. Riskuješ vylomený zub, jelikož ho chceš ochutnat. Zkousneš a první sousto chutná famózně, ale když děláš další sousta, tak tě začnou bolet zuby z návalu cukru (v tomto případě informací). Ale jíš dále. Chvílemi chutná hořce, ale jsou tam i delikátní kousky.

Ten moment, když neodolatelného kluka přirovnáš k bonbonu.

„Uh- Já jen že je jídlo hotové“ čekal ve dveřích.

„Můžeš ještě odejít? Potřebujeme něco vyřešit.“ Zayn kývl a odešel.

„Proč ses mě nezastal?“

„Proč zase vytahuješ tohle?“ jeho hlas zněl podrážděně.

„Chci odpověď“ zněla jsem vcelku klidně. Čemuž jsem se divila. Moje pocity jsem, ale nedokázala popsat. Ne jednu stranu bych se mu vrhla do náruče, ale ta druhá mě držela. Ta druhá strana mu chtěla vyčíst a i když jsem nechtěla, tak mi ty otázky sami vypadávaly.

„Měl jsem mu něco říct, ale neřekl. A to co se stalo, už nezměním, kurva.“ Prohrábl vlasy a podíval se na mě.

„Jo máš pravdu. Nezměníš.“

„Já mu potom něco řeknu“ podíval se mi do očí, ale já odvrátila zrak.

„Ne, nech to být. Neřeš to.“ Otočila jsem se a chtěla odejít. Ale jeho ruka na mém rameni mě zastavila.

„Ne..Počkej“ prohrábl si jednou rukou vlasy a druhou mě stále držel. Nejspíš pro jistotu, abych náhodou neutekla.

„Já vím, že se chovám jak debil.“

„Máš pravdu.“

„A všechno je kvůli mně. Kdybych ti nelhal, věnoval se ti. Tak by tě nikdy, nikdo neunesl a já by ti to o náš řekl v klidu. Já nechci žít tenhle zasranej život kurva! Já chci být normální teenager. Ale nemůžu, jsem v tom až až. Topím se v kriminalitě, nelegálním prodeji. Já jsem nesprávný kamarád pro tebe. Ty seš prostě roztomilá, nevinná, hodná, nikdy jsi neřekla sprostý slovo a potom jsem tady já. Naprostý opak od tebe.“

„Opaky se přitahují ne?“ Potom jsem si uvědomila, že jsem s ním flirtovala? Počkat.. já flirtovala s klukem!

„Nejspíš?“ Prohrábl si vlasy.