Without hope

19

Od toho incidentu nebo co to bylo, uběhl měsíc. S Liamem jsme se skoro každý den stýkali u něj doma, aby mě doučoval z matematiky. Kluci o tom věděli, ale nakonec souhlasili, když už vím o jejich práci nebo jak tomu říct. Ani jeden jsme se k tomu v autě nevraceli. Upřímně ani nevím, o co mu šlo. Možná, že bych povolila, ale měl Sophie a já jsem se ještě s nikým nikdy nelíbala. Takže jsem nakonec ráda za svoje rozhodnutí.

Maminka přijela před 10 dny a chová se ke mně divně. První dva dny byla neskutečně milá a hodná, ale potom z ničeho nic na mě začala být hnusná. Nechápala jsem to. Jen na mě křičela a chovala se ke mně, jako kdybych nebyla její dcera a mě to zrazovalo dolů. Vypadalo to, jako kdybych dostala novou naději od života, ale nejspíš mi ji její příjezd vzal. Hledá za každou prkotinou mou vinu a potom na mě křičí, jak jsem neschopná. Myslela jsem si, že nemůže být nic horšího, když na sebe křičí rodiče, ale je- když vás vlastní máma nemá ráda. Vlastně na mě jinak od té doby "nemluvila. Nic jsem ji neudělala, bylo to z jednoho dne na druhý. Nenávidím, když brečím, ukazuji tím svou slabost, ale v těch chvílích to zrovna nešlo ovládnout a já se pokaždé rozbrečela jak malé dítě. Včera když jsem seděla v obýváku, tak mi oznámila, že se opět hrabala v mých věcech, když jsem byla ve škole. Ona ví, že to nenávidím. Je to moje soukromí a ona se vždy ohradila s tím, že je moje matka a má na to právo. Tak jsem se ji zeptala, proč mi to dělá, když mi to vadí? A ona se jen na mě koukala pohledem "je mi u naprosto jedno co řekneš“. Tak jsem se ji zeptala, jestli mě má vůbec ráda a ona řekla, že ne. Včera večer jsem seděla na křesle a ona na gauči. A já jsem ji "plácla" po ruce ze srandy. Od té doby se mnou nepromluvila a dneska ráno na mě opět křičela, že jsem nevychovaný fracek, když BIJU svou mámu. Bylo to takový to „pohlazení“ a já to vím. A potom opět následovalo to, že na mě křičela, že ji to bolelo a že jsem se ji neomluvila. Tak já se ji zeptala, jestli se mi omluvila ona, když se ke mně chová celou dobu hnusně. Ani na to nezareagovala a furt mlela, že jsem ji ublížila. A já prostě netuším co se děje a o co ji jde. Mrzí mě to a vím, že bych se k ní neměla tak chovat, když skoro nevidí, ale prostě člověk si to v té chvíli neuvědomí. Ale já ji vlastně ani nic neudělala.

Utřela jsem si líčka, která byla vlhká kvůli neposlušným slzám. Vstala jsem a šla se obléct. Vzala jsem si obyčejné černé tričko s dlouhým rukávem a modré jeggins. Oblékla jsem se a dala si vlasy do drdolu. Měla jsem dneska jít za Liamem, jelikož jsem celý minulý týden chyběla kvůli tomu, že mi bylo špatně z nových léků, které jsem dostala. U Liama bylo vidět, že se doopravdy snaží, aby si to u mě nějak nepodělal. Za celý ten měsíc jsme se s Liamem dá se říct seznámili a pomohl mi se neřezat. Nakupil mi několik triček s krátkým rukávem a nutil mě je nosit. Nevadilo mi to, jelikož jsem se doopravdy přestala řezat, ale poslední týden jsem se několikrát řízla a nejsem na to pyšná. Slíbila jsem mu, že se žiletky už nedotknu a nesplnila jsem to.

Zazvonila jsem na zvonek a během chvíle se ozval bzučák, který otevřel dveře. Dojela jsem do jejich bytu a hned ke mně přiběhl Liam.

„Catieee“ řekl neskutečně roztomilým a dětským hláskem.

„Ahoj“ odpověděla jsem suše. Neměla jsem chuť se sát, jelikož jsem nedodržela slib a ještě to s tou mámou. Jen si mě prohlédl a sedli jsme si na gauč. Vlastně jen já jsem si sedla a on odešel do kuchyně. Po chvilce se vrátil s tácem, neviděla jsem, co na něm bylo.

„Než odejdeš, všechno sníš a vypiješ!“ Pohrozil mi. Na tácu byl salát, sklenička džusu a sušenky. Prohlížela jsem si sušenky, jestli si konečně zapamatoval, že nemám ráda čokoládu.

„Neboj, není tam žádná čokoláda. Ale stejně to nechápu, jak ji nějaká holka nemůže mít ráda“ pokroutil hlavou a jazykem si přešel po rtu.