Without hope

29

„Pojď“ řekl Zayn jako kdyby před chvílí nezabil člověka. Já tam stála a opět jsem měla ten svůj stav, že jsem ignorovala okolí. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. Všichni mi lhali. Naprosto všichni a já jim věřila. Nemohla jsem se pohnout. Neskutečně mi bušilo srdce a klepaly se mi kolena. Obvykle když mi buší srdce, tak to není tak strašné, ale teď to bylo horší, jelikož jsem si nevzala léky. Byla mi zima, ale to byla nejmenší maličkost. Nemohla jsem už ani brečet, neměla jsem sílu, byla jsem vyděšená a zničená.  Zavřela jsem oči a napočítala do 10, doufala jsem, že zmizí moje úzkost, ale ne. Byla ještě horší. Už podruhé mě někdo chtěl zabít, možná znásilnit.

„Cath nebudeme tady už.“ Chtěl mi podat ruku, ale já ji odmítla. Podlomila se mi kolena a spadla jsem na zem. Měla jsem pocit, že mi srdce každou chvílí vyskočí z těla. Strašně mě píchalo na hrudi. Liam se ke mně rychle sklonil a na sílu mě zvedl.

„Nech mě být!“ Začala jsem ho bušit do hrudě. Ale nic to s ním neudělalo, stál pořád na místě a zkoumal mě svým pohledem. Zayn někomu volal a po chvíli to složil. Ani jsem si to neuvědomila a rozbrečela jsem se. Na sílu mě k sobě přitáhl a obmotal kolem mého těla ruce. Vzdala jsem to a jen tiše vzlykala. Ani jsem se nenadála a už mě nesl. Opřela jsem hlavu o jeho hruď a vdechovala jeho vůni. Vždycky se mi líbila jeho vůně, byla taková lehce nasládla, ale stále pánská.

xxx

Položil mě na gauč a já se dívala před sebe na vypnutou televizi. Celým pokojem bylo slyšet jen naše nádechy a výdechy. Cestou jsem s ani jedním nepromluvila, neměla jsem jim co říct. Jako kdyby se celý náš vztah vytratil. V té chvíli jsem měla takový pocit, i když jsem moc dobře věděla, že je mám pořád ráda. Ale to co se stalo, potlačovalo všechny moje city. Lehla jsem si a stále se vyhýbala jejich pohledu.

„Nech ji teď být“ řekl potichu Zayn a poplácal ho nejspíš po rameni. Oba dva odešli a já zůstala v pokoji sama.  Hodiny na zdi ukazovaly, že bylo něco po druhé hodině ráno. Vstala jsem a přešla na balkon. Vždycky mě fascinovaly hvězdy. Sedla jsem si na gauč a opět se zahuhňala do deky. Měsíc byl vidět celý a jeho „paprsky“ dopadaly na zem a vytvářely menší světlo. Na nebi bylo nespočetně hvězd, některé zářily víc a některé míň. Otočila jsem trochu hlavou a podívala se jinam. Zrovna tam padala hvězda. Nikdy jsem nevěřila na takové ty „babské zvyky“ ale tentokrát jsem to chtěl vyzkoušet. Dala jsem ruce v pěst a soustředila jsem se na mé přání.

„Ať se to všechno vyřeší“ zašeptala jsem a dále hypnotizovala nebe. Začala jsem přemýšlet o tom, co se stalo a stále mi to vrtalo hlavou.

Nemám vlastně důvod proč na ně být naštvaná.

Nezjistila bych to, kdybych nebyla (opět) blbá a neutekla. Bylo mi jedno, že je noc a že nejspíš všichni spí. Potřebovala jsem mluvit s Liamem.  Zavřela jsem dveře a šla do pokoje za Liamem. Před dveřmi jsem ještě přemýšlela, jestli tam mám doopravdy jít. Nebyla jsem sama se svými rozhodnutími jasná. Vešla jsem dovnitř, spal.

Jak nečekané.

Po špičkách jsem k němu přešla a sedla si na jeho obrovskou postel. Jen se pomrvil a dál klidně spal. Trochu jsem s ním zatřásla a zdálo se, že na to zareagoval, když pomalu otevíral svoje kouzelné, oříškové oči. Párkrát zamrkal, a když zjistil, že to jsem já, tak si rychle sedl a prozkoumal mě pohledem.

„Cath? Děje se něco?“ Vyzvídal a byl rozrušený. Ale vypadal neskutečně roztomile, jak byl rozespalý a trochu chraptěl. Zakroutila jsem hlavu a podívala se na něj. Prohrábla jsem si vlasy a začala si kousat ret.

„Měla jsem teď dost času na promyšlení toho všeho a uvědomila jsem si jednu věc. Taky si mě neodsuzoval, když jsem ti řekla o tom, že se řežu. Takže by nebylo hezký, kdybych ti vyčítala já, že zabíjíš lidi. Je to součást života, tvého života a já prostě nedokážu vám říct „ahoj“ i kdybych se sebevíc snažila. Trpěla bych a hodně. I když se teď absolutně nechápu, tak se budu snažit žít s tím, že děláš to, co děláš. Všechno se děje kvůli něčemu a i přesto, že se mi to nelíbí, tak na vás kvůli tomu nebudu naštvaná. Jen se omlouvám za mou urychlenou reakci.“ Sklonila jsem hlavu a vcelku se divila, že jsem řekla všechno, tak jak jsem to měla naplánované.

„Ooh“ řekl s údivem, „kde je ta moje bojácná Cath?“ Zakřenil se a zkousl se do rtu. Až teď mi došlo, že přede mnou sedí jen v trenkách. A sakra. Vypadal, tak neskutečně neodolatelně.

„Hej!“ Bouchla jsem ho do ramene a usmála se. Nevím, kam zmizla moje úzkost. Ale byla jsem ráda, že odešla. Možná, že bych tohle u někoho jiného nezkousla, ale u něj jsem radši přijmula ten fakt, že je…. Než abych ho musela opustit.

Tohle bych neudělala ani nejlepšímu kamarádovi. Počkat, že bych cítila něco víc k Liamovi? Ne! Ne a ne! Co to plácáš? Jste jen nejlepší kamarádi!

„Upřímně? Nejdřív jsem si myslel, že chceš odejít. Už jsem i plánoval, že tě nechám být a že to pro tebe bude nejlepší. Strašně mě všechno mrzí a já prostě. Měl jsem ti to říct.“

„Jo to si měl“ vyrušila jsem ho.

„A já se bojím, že tohle je jen sen a že ráno vstanu a nebudeš tam sedět. Nejlepší rozhodnutí by bylo, kdybych tě nechal být. Ale já nemůžu, nemůžu, jelikož tě mám, až moc rád víš? Bylo by správné se už o tebe nestarat, abych tě opět neohrozil na tvém životě. Ale teď víš o nás a já ti věřím. Věřím, že nikomu o náš neřekneš a že všechno bude jako dřív. Teď už ti jsou jasné naše odchody, to že jsme neměli čas, chození do „klubů“.“ Přikývla jsem.

„A já ti ještě něco potřebuji říct“ sklonil nesměle hlavu.

„Říkej, šup“ pobídla jsem ho.

„Dobře. Ale spíš by bylo lepší, abych něco udělal“ přikývla jsem.

„Já tě mám neskutečně moc rád“ nakláněl se ke mně a já očekávala objetí, ale dostala jsem něco naprosto jiného. Něco naprosto neznámého. Dal mi pusu, vášnivou pusu a já jsem byla mimo. Cítila jsem divný pocit v podbřišku. Dostala jsem svou první pusu. 

Pane Bože! Já dostala mou první pusu!

Když viděl, že se nebráním, tak mi svým jazykem přejel po dolním rtu. Po celém těle jsem měla husí kůži a měla jsem co dělat, abych udržela svůj dech v normálu. Trochu se odtáhl a opět mi věnoval polibek. Mé rty byly citlivější a také prokrvenější.  Stiskl protentokrát můj horní ret a trochu ho zkousl. Ten kluk mě přiváděl svým chováním k nepříčetnosti. Bylo to pro mě nové a bylo to nezapomenutelné. Najednou začal hýbat svými rty a já to po něm opakovala. Do našeho polibku přidal i jazyk a já se o to snažila také. Jazyky se setkaly špičkou. V mém těle poletovalo milion motýlů a můj tep byl vysoko nad normálem. Odtáhl se ode mě a podíval se do mých očí.

„Konečně“ zamumlal.

„Jaký to bylo?“ Nemohla jsem si odepřít tuhle otázku, jelikož jsem potřebovala vědět, jak se mi dařilo.

„Nejkrásnější líbání jaké jsem kdy zažil“ zašeptal. Já sklonila svou hlavu a cítila, jak se mi začaly červenat tváře.

„To bylo tvoje první?“ Zeptal se a jeho hlas zněl víc sexy než kdykoliv dříve.  Přikývla jsem a on se tomu jen zakřenil. „Tak o to to je speciálnější“ zašeptal mi na rtech a opět je přitiskl na ty mé. 

Právě mi explodovaly vaječníky.

Pocity? Názory? :)