Without hope

22

Liam

„Do prdele!“ zařval jsem a kopl do nejbližší věci. Přesně tohohle jsem se obával a snažil jsem se ji před tím uchránit. Kdybych ji předtím řekl pravdu, tak by aspoň věděla na čem je. Sedl jsem na nejbližší židli a začal si tahat vlasy. Tohle jsem posral. Nikdy jsem neměl takový pocit jako teď-pocit ztráty. Kurevsky jsem se bál, že se jí něco stane. A já ji nemám jak pomoc. Nemám žádný záchytný bod. Absolutně nic. Musel jsem to oznámit klukům, ale jednu věc jsem nechápal-jak se mohla dostat ven, když tam byli kluci? Přešel jsem do obýváku a pohled na ně jak si tam spinkají jak princezničky, mě neskutečně nasral.

„Vstávejte kreténi“ zařval jsem. Neměl jsem chuť se s nimi bavit v rukavičkách. Kvůli nim utekla.

„Drž hubu“ zamumlal Zayn.

„Potřebuju vám něco říct“ naléhal jsem a ještě v duchu promýšlel jak jim říct, že ji unesli. Nechtěl jsem ani pomyslet, co ji dělali.

„Jdi do prdele“ ozval se Louis.

„Cath unesli“ zakřičel jsem, „a vy tady spíte a hovno děláte.“ Byl jsem totálně mimo.

„Cože?“ vyskočili oba dva najednou.

„Kdo? Kde je?“ chrlili na mě otázky. A já se začal smát.

„To jste doopravdy takový kreténi nebo co? Když ji unesli, tak mi asi nepošle adresu ne?“ Snažil jsem se nedat najevo, že jsem z totálně v prdeli. Tohle se nemělo stát.

„Jak dlouho?“

„Já, já nevím“ zahrabal jsem v kapse a podíval se do posledních hovorů, „volala mi před půl hodinou.“

„Půjdu se kouknout do několika míst a zeptat se lidí jestli ji neviděli“ řekl Zayn. Obvykle tohle mám na práci já, ale prostě byl jsem mimo.

„A já, já půjdu zavolat“ řekl Louis. Do pokoje přišel Niall a připojil se k Zaynovi. Louis někam odešel taky, nesjpíš chtěl klid. A Harry? Ten nejspíš spal a Catherine mu byla u prdele, jako vždy. Přešel jsem do pokoje a čekal. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel rozespalý Harry.

„Hej bro, kde jsou všichni?“

„Nedělej, že tě to zajímá“ přecedil jsem skrz zuby.

„Můžeš mi normálně říct, kde všichni jsou?“ opět se zeptal s klidem.

„Hledají.“

„Koho?“ hned se zeptal.

„Toho, koho ze srdce nenávidíš“ vyštěkl jsem.

„Princezna ti nezavolala, když přišla domů?“ zeptal se sarkasticky. Měl jsem sto chutí mu dát pěstí.

„Ty seš kokot. Unesli ji!!“ udělal jsem si pauzu, „unesli, chápeš?!“ Celý ztuhl a koukal na mě jak na přízrak.

„Cože?“

„Cath mi volala, že je v kufru a že ji chtějí zabít a potom to složila“ a sklopil jsem hlavu.

„Ona o nás neví že?“ Jen jsem zakroutil hlavou.

„Najde se, určitě se najde“ přisedl si ke mně a dělal vše pro to, aby mě uklidnil. Takhle to nemá být. Já jsem přece ten hajzl bez citů.

Co se to stalo? Se mnou? S námi? Chováme se jak přecitlivělý kokoti.

Catherine

„Máš tam 5g, přece nechceme, aby si nám umřela.“ Nechápala jsem to. Proč? Heroin sice snižuje chuť k sexu, ale ostatní? Nebudu cítit bolest a budu se cítit volně. A je to zatraceně drahý.