Without hope

23

Zezačátku bych nejdřív chtěla říct, že se vždycky snažím, aby to bylo nejblíž k pravdě. Mluvím o tom heroinu, hledala jsem to na netu, abych nenapsala nějakou blbost, ale trochu jsem se do toho zamotala. Takže se omlouvám, a většina věcí v tomhle díle není podle pravdy. Nezlobte se!  S tímhle dílem nejsem vůbec spokojená, tak se omlouvám. Ale hezké čtení.

„Kurva! Volejte Lou!“ zakřičel jsem a rozběhl se ke Cath.

Harry

„Nesmíš spát. Slyšíš mě?!“ Posadil jsem ji a vzal její hlavu do dlaní a díval se do jejich očí. Byly krásně modré, takové jsem ještě nikdy neviděl.  Pomalu jsem se v nich ztrácel, ale naštěstí mě okřikl Liam, který byl naprosto mimo, abych něco dělal. Neměl jsem tolik vědomostí, sice jsem si vždycky přál být doktorem. Byl jsem sám na sebe naštvaný, že nevím co dělat.

„Catherine dýchej semnou ano?“ Začal jsem dýchat pravidelně a ona se snažila taky, ale její dech se ji zadrhával a nebyl pravidelný. Stále jsem klečel před ní a držel její hlavu, jelikož jsem věděl, že už nemá sílu. Ale naštěstí se otevřel dveře od výtahu a z něj vyšla udýchaná Lou. Přešla ke gauči a vyměnila moje místo. Vynervovaně jsem si prohrábl vlasy a šel na balkon, nemohl jsem se na to koukat. Sice jsem se k ní nechoval zrovna nejlíp, ale všichni bychom si vyčítali, kdyby se ji něco stalo.

Na balkoně seděl i Zayn s Louisem. Kývl jsem jim hlavou na pozdrav a opřel se o zábradlí. Vytáhl jsem si ze zadní kapsy krabičku a nabídl i kluků. Vložil jsem si ji do úst a zapálil. Bylo docela chladno, ale čerstvý vzduch mi dělal dobře. Panovalo mezi námi ticho, ale Zayn promluvil.

„Měli jsme ji říct pravdu“ odmlčel se, „potom by se s námi nebavila a nic takového se nemuselo stát.“

„Ale ona věděla, že „prodáváme auta“.“ Udělal jsem ve vzduchu uvozovky.

„Lhali jsme ji. Přiznejte si, že teď když zjistí, co jsme, tak to bude horší, než když jsme si k ní předtím vytvořili nějaký vztah.“ Řekl Zayn a prohrábl si vlasy.

„Ty se k tomu nevyjadřuj“ ukázal na mě prstem Louis. Kouknul jsem se na něj zmateně.

„Nechápu, proč ji vždycky pomáháš, když ji tak nenávidíš“ vyštěkl. Nechtěl jsem, aby se na to ptal nebo to zmiňoval.

„Proč se najednou chováš jak přecitlivělej parchant. Předtím si ještě plánoval, jak se ji zbavit a teď mi budeš vyčítat to, že se k ní chovám hnusně. I přesto, že se chovám stejně, jako ses choval ty?“

„Choval! Je to minulý čas! Do prdele už!  Pochop, že na tvoje ego nemá nikdo náladu. Nezaslouží si, jak se k ní chováš.“ Mluvil opět normálně, ale chvilkama se zvýšil jeho hlas, ale ihned se vrátil do normálu.

„Takže já jsem zase špatnej? Víš, co s námi může udělat? Neumím mít dvě tváře jako vy! Radši se celou dobu budu chovat jak kokot než aby se ze mě stala citlivka, která nebude moc dělat svou práci.“ Dýchal jsem jak rozzuřený býk, byl jsem vykolejený. Nechtěl jsem ji nikdy pomoct, jen prostě jsem ji nemohl nechat ležet. Bylo to vždy v zájmu Liama. Nic se nestalo kvůli ní. Kdybych nevěděl, že to ublíží Liamovi, tak bych o ní ani nezakopl.

„Snaž se na ni být trochu hodnější, prosím.“

„Proč ti o to tak jde?“ Bylo vidět, jak se zarazil.

„Snad ses do ní nezamiloval“ začal jsem se smát.

„Ne, je to jedno. Prostě se aspoň snaž.“ Zvedl se a odešel a za ním ihned Zayn.