Upír z rodu Volturi

Kapitola třetí

„Ty, velký Aro Volturi a můj bratr, se zamiloval do člověka," pronesl Marcus s kamennou tváří, když jsem k němu přicházel.

„Nezamiloval. Kdyby tuto větu řekl kdokoliv jiný tak mu utrhnu hlavu," opáčím taky bez citů.

„Ale ano."

„Ale ne."

„Ale ano."

„Ale ne!" hádáme se jako děti!

„Kruci, Aro.. přece vidím vztahy mezi lidmi a tak i mezi tebou a Emmou," poví s klidem. Povzdechnul jsem si, asi má pravdu.

Začali jsme probírat pár věcí, co se děje v Itálii, prozradil mi taky, že zabili jednoho upíra na vlastní žádost.

„Bylo moudré nechávat Caiuse samotného? Je schopný vyvraždit celou Volterru," ušklíbl jsem se.

„Musíme mu věřit. Proč jsi vlastně jel do Británie a nikomu nic neřekl, Aro?"

„Chtěl jsem si zkontrolovat pár upírů a taky jsem tady dlouho nebyl. Být pořád jen v Itálii není moc záživné," odpověděl jsem.

O týden později

--Emma—

S Arem se scházíme přes týden, velmi si rozumíme a dnes jsem ho pozvala k sobě na večeři. Udělám hovězí polévku a rizoto- jednoduché, ale dobré. Už jen pár drobností... zvonek. Aro už je asi tady.

„Ahoj, Aro. Pojď dál. Páni, děkuji, miluju růže," rozzářila  jsem se.

„Zdravím, Emmo, to byla samozřejmost," odpoví mi.

Povečeřeli jsme a šli si sednout na gauč do obýváku. Najednou mě Aro políbil. Polibek trval jen pár sekund, ale byl úžasný. Usmála jsem se, nevěděla jsem co říct. Tak se na mé rty přisál podruhé. V tomto případě už to trvalo déle, ale začal mi docházet vzduch. Pohladil mě s nervózním úsměvem po vlasech. Tentokrát jsem to byla já, kdo spojil naše rty v jedno. Po chvíli mě povalil pod sebe. Měla jsem možnost si pečlivěji prohlédnout tu andělskou tvář. Černé vlasy vystupovaly spolu s tmavýma očima z bledé tváře. Políbil mě do koutku úst, na krk s zase na rty. Nakonec jsme spolu tedy strávili noc.