Upír z rodu Volturi

Kapitola sedmdesátá pátá

„Aspoň, že dnes tady nebyli žádní lidé," usměje se Esme, když se vracíme z lovu.

„To ano, velké štěstí," obejme ji její manžel kolem ramen.

„Jaký byl lov?" zeptá se Alice, sotva vejdeme do domu.

„Super," zazubí se Emmett.

Taťka zhnuseně nakrčí nos. Posměšně se zašklebím a zakroutím hlavou.

„Teď máš na vybranou..." začal Carlisle. „Buď můžeš žít s námi a přijmout naše způsoby nebo-"

„Nebo odejdeš," dořekla Rose.

„Rosalie!" okřikla jí Esme.

„Moment!" postavil se taťka. „Podej mi ruku, dítě,"

Teresa mu ruku položila do dlaně. Aro se zadíval prázdným pohledem do jejich očí.

„Dar nemá, Aro. Na to ses mohl zeptat mě," zamračí se mamka.

„Už jsem si všiml," sedne si zpátky k ní.

„Nejspíš půjdu pryč. Sama," usměje se Teresa. „Ale... jaký byl můj život?"

„Chodila jsi do prváku na místní střední. Máš mladšího bratra," odpoví Alice.

„Škoda, že si nic nepamatuju. Musel to být krásný život," posadí se.

„Když sis vybírala mezi věčností a smrtí, chtěla jsi, aby tvá rodina přežila," usměju se.

„Než odejdeš, měla bys být obeznámena s pravidly. Aby nedošlo k nějakým nesrovnalostem," upozorní mamka na celkem důležitou věc.

Všechno jsme jí postupně vysvětlili. Od potravy, přes vlastnosti až po zákony. Trochu se podivila, když zjistila, že vládci sedí přímo před ní. Každý se na mě také na chvíli podíval. Chápu, že jsem je podrazila, ale ty pohledy a tak mi příjemné opravdu nejsou.

„Tereso, než odejdeš, zabalím ti nějaké věci," usmála se Alice a zmizela v pokoji.

„Já ale nic nechci. Svým způsobem vás ani neznám," zavrtěla Ter hlavou.

„Proti Alice nemáš šanci, raději se přizpůsob," pousmál se Jasper.

„Tak na," podala jí plnou tašku. Divím se, že ten zip nepraskl.

„Kdybych neměla takovou sílu, asi by mi upadla ruka," zasměje se Teresa.

„Dám ti ještě radu," objala jí Esme. „Jeď daleko, třeba do Evropy. Tam tě tvá rodina hledat nebude,"

„Tu máš. Vem si nějaké peníze," podal jí Carlisle obálku.

„Pane Cullene, to nejde," zvedne ruce.

„Ale jde, tak ber," usmála se Bella.

„Moc vám děkuji,"

„Kdy pojedeš?" zeptá se nuceně Rosalie.

„Nevím," sklopí pohled.

„Kam by ses chtěla podívat?" zvedne jí ukazováčkem hlavu Esme.

„Hm, nevím. Co třeba Amsterdam?"

„Aspoň něco si pamatuje," zašklebil se Demetri. Bouchla jsem jej loktem do žeber.

„Objednáme ti letenky a bude," rozhodl Carlisle.

„My už tady být nemusíme. Pojedeme domů," oznámí Aro.

„Angeliko..." vezme si mě Demetri stranou. „Nemůžu tady s tebou zůstat?"

„Cože? Proč?"

„Chci si tě užít, než pojedu domů," zatváří se trochu smutně.

„Za chvíli jsou prázdniny a to domů přijedu," zkřížím ruce na prsou s úšklebkem na tváři.

„Demetri! Odcházíme!" zavolá táta.

„On tady ještě tři dny zůstane," zavolám nazpět.

„Jak to?" zvedne Edward obočí.

„Pohlídám ho. Nenechám jej lovit," usměju se.

-----------------------------------

„Ty tady vážně zůstaneš? Tři dny jsi nelovil," zamračím se na něj u sebe v bytě.

„Před odjezdem jsem se nakrmil. A cestou odchytil jednu hezkou blondýnku," zasnil se.

„Ty seš blbej!" bouchnu ho do ramene.

„No co! Jsem chlap! Žárlíš?" pozvedne provokativně obočí.

„Já?! Sss... není na co," opřu se o stěnu.

„Mám v sobě lidskou krev, teoreticky se krmit nemusím asi týden,"

„Tak proč chodí lidi do paláce každý den?" zvednu obočí.

„Protože krev je dobrá," odpoví zcela vážně.

Hledím na něj se zdviženým obočím. Potom se, ale rozesměju. Pohled na mě už nevydrží a ke smíchu se přidá.

Jeden z mála dní v tomto týdnu, kdy se můžu od srdce zasmát. Cítím se šťastná, ale připravila jsem Teresu o rodinu a rodinu o Teresu. Jenže teď na to nemyslím. S Demetrim jsem šťastná.

Možná má Jasper pravdu, a my dva jsme si souzeni.

Taková nezáživná kapitola, ale už se blížíme ke konci 😉. Někteří mi už do komentářů psali, že by chtěli pokračování. Jsem strašně ráda že vás příběh baví. Pokud by pokračování bylo tak se o tom samozřejmě dozvíte, ale nebude to hned 😉. 
A moc děkuji za 8K přečtení. Nechápu že to tak rychle roste, nedávno bylo o tisíc míň 😱.
Děkuji všem za hvězdičky, komentáře, přečtení ❤.
Dneska vyjde ještě jedna kapitola a 31.12. 2016 bude poslední část něco jako Epilog. Ale protože tohle nemá ani Prolog, tak to bude normální sedmdesátá sedmá kapitola.
Webi 😘