Upír z rodu Volturi

Kapitola třicátá sedmá

O čtyři měsíce později

Čtvrtina prosince. I když v Itálii není taková zima a nesněží, tak mám tento měsíc ráda. Všechno se ladí do vánoční nálady; obchody jsou plné lidí, jsou slevy a v každém krámku voní cukroví. Sice si už na něm nemůžu pochutnat, ale pamatuju si, jak jsem se jím ládovala jako malá. Za čtyři měsíce se stalo pár věcí.

Tak třeba jsem se dala dohromady s Mattem. Po měsíci našeho vztahu se to dozvěděl konečně i taťka. První o tom věděla Jane a Alec, který si začal hrát na špeha, no a až potom rodiče. Sice jsem od mamky schytala přednášku o tom... no snad chápete. Lucy, Mattova mamka, si mě taky celkem oblíbila, jelikož chodíme jen k němu, protože nevím, jak bych vysvětlila, že bydlíme na hradě. Můj přítel neví, co jsem zač, řeknu mu to až později.
No a potom to už byly věci „důležité" pro upíří svět. Několik upíru jsme zabili, několik lidí bylo zabito, normálka.

A teď jdu k Mattovi a strašně se na něj těším. Bude tam i Kora, která je ve Volteře, protože její rodiče se rozvádí. Všímám si, ale že si ode mě drží větší odstup. Instinkty lidem říkají, ať utečou, ale naopak je vše na nás přitahuje. Jenže Kora si nezvykla na můj chlad a v mé přítomnosti její srdce buší jako o závod a ona mlčí, jako by se bála něco říct, protože bych jí roztrhala.

Sotva dojdu k jeho domu, už se otevřou dveře.

„Viděl jsem tě z okna," vysvětlí a daruje mi letmý polibek na rty.

„Ahoj Koro," usměju se na dívku, která sedí na posteli se sluchátky v uších a pozdrav mi oplatí kývnutím.

„To nic," pošeptá mi do ucha Matt a políbí mě na krk.

Jeho sestřenka se rychle zvedne a odkráčí do pokoje Lily. Povzdechu si.

„Kašli na ni. Byla zvyklá na stoprocentní pozornost a teď žárlí. Navíc je jí třináct, je v pubertě, tak co můžu dělat."

„Jo já vím," usměju se na něj.

On se ke mně naklonil a lehce se otřel o mé rty. Pochvíli se polibek začal prohlubovat, pokládal mě pomalu na postel, až seděl na mě a já mu polibky s radostí oplácela.

Potom jsem ho svou silou přetočila pod sebe a mírně se odtáhla od jeho sladkých rtů. Pohled mi sklouzl na tepnu, která zdobí jeho krk. Když jeho rty chutnají tak sladce, jak by asi chutnala jeho krev? Nezbývá než to zjistit. Políbím ho na krk, pusu otevřu víc, takže mu snadněji prokousnu hrdlo.

Ne! Dost! Honem jsem Matta ze sebe shodila a vzpamatovávala se z té představy.

„Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" podívá se na mě ze země.

„Ne, neudělal. Pro- promiň nechtěla jsem," vykoktala jsem ze sebe.

„To nic lásko, to nic," obejme mě.

„Jsem... jsem v pohodě."

„Na, napij se," podává mi skleničku s vodou.

„Ne, ne vážně dobrý," odstrčím jeho ruku a na důkaz se usměju.

„Moc tě miluju, nechci abys-"

„Taky tě moc miluju, dala bych za tebe i svůj život, věčnej," poslední slovo zašeptám jen pro sebe. „Opravdu. Nic. Mi. Není."

„No tak dobře. Zahrajem si prší?" zeptal se a já kývla.

„Už bych měla jít," prohlásím po nějaké době a hodím své karty na postel.

„Ještě ne," zakňučí a povalí mě pod sebe.

„Bude půl dvanácté."

„Cože? Už?!" překvapeně střelí pohledem k hodinám.

„Jo, už," usměju se a jemně mu zatlačím do hrudi, což ho přinutí ze mě slézt.

„Ale zavoláš mi, až dojedeš domů."

„Řekla jsem ti snad stokrát, že zavolám." protočím nad ním očima.

„Stejně bych byl radši, kdybych tě mohl odvést."

„To právě nemůžeš, protože nechcu. Tak se měj," jemně ho políbím na rty.

„Dávej pozor," řekne a taktéž mě políbí, ale jeho polibek trvá dýl.

„Ehm... ehm," ozve se za námi Kora. „Jestli jste už skončili s tím ožužláváním, mohli byste zhasnout, protože pokoj pro hosty má prosklené dveře,"s třísknutím odkráčí do pokoje.

„No teda. Tak čau," usměju se, ale opět jej políbím.

Přitáhne si mě k sobě blíž. Vplétám mu své prsty do vlasů a on mi jemně zmáčkne zadek. Uslyším zabručení z Kořiného pokoje a tak se od něj odtáhnu. Na jeho nechápavý pohled hodím hlavou na dveře pokoje pro hosty. Zasměje se a potom už za mnou zavře dveře. Není kam spěchat. Noc je ještě mladá a pro ty, kteří si jí nemají jak zkrátit spaním ještě mladší. Půjdu pomalu a budu si užívat noční Volterry.

Cestu k domovu jsem si opravdu užila. Na jednu stranu je v noci klidná, ale na tu druhou... Od někud se ozývá hudba, párty a potkáte i pár upírů, kteří na vás jen zavrčí, samozřejmě pokud nejste člověk. To už byste byl na jeho jídelníčku. A kdyby věděli, kdo je můj otec, taky by ani nevrčeli. Před bránu paláce jsem došla až někdy po půl jedné, udělala jsem si i nějaké vycházky mimo trasu.

Chtěla bych strašně poděkovat za 2,5K přečtení 😱. Lidi, vy jste blázni 😀. Jsem velice ráda, že se Vám líbí. Názory na kapitoly nebo mou tvorbu nechávejte v komentářích, ráda bych věděla, co se vám líbí, nebo co mám naopak změnit.
Kapitolu věnuju @vesivet, děkuji za tvoje hlasy. Samozřejmě si vážím i ostatních hlasů.
To by bylo vše. Užívejte si neděli.
Vaše Webi 😘.