Jmenuji se Emma McCartney a jsem recepční v jenom Londýnském hotelu.
„Dobrý den, je zde nějaký volný pokoj?" optal se mě muž v obleku, delšími tmavými vlasy a oříškovýma očima.
„Ale ano, samozřejmě. Může to být pokoj ve třetím patře s balkonem?" zeptala jsem se, když jsem zvedla hlavu od počítače.
„Jistě," odvětil mi.
„Poprosím vás o vyplnění, a poté Vám dám klíče od pokoje."
Vyplnil formulář a já jej zkontrolovala. „Dobrá pane – Volturi - Váš pokoj má číslo 113, když vystoupíte z výtahu tak to jsou třetí dveře zprava," vysvětlila jsem a podala klíče.
Poděkoval a ladným krokem šel k výtahu. Je na něm cosi zvláštního. Okouzlujícího a zároveň tajemného. Je mi pětadvacet a vdaná nejsem, nemám ani děti. Moje maminka vždycky říkala, že na každého někde čeká druhá polovička, jen si ji musíme najít...
ČTEŠ
Upír z rodu Volturi
Fiksi PenggemarArovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá...