Upír z rodu Volturi

Kapitola čtyřicátá první

Půlnoc. Doba, kdy všichni normální lidi spí. S dvojčaty se plížíme k domu Marii.

„No a kde má pokoj?" zeptal se Alec, když jsme si prohlíželi trochu větší dům.

„Podle myšlenek přímo..." začala jsem obcházet dům... „tam," ukázala jsem na okno ve druhém patře.

„Brnkačka," mávla rukou Jane.

„To tak vysoko vyskočíme?" podívala jsem se na ní překvapeně.

„Odkdy podceňuješ náš druh? Dneska jsme se najedli a ještě ke všemu lidskou krví, takže no problem," mrkl Alec a vyskočil k ní na balkon, jaké štěstí, že dveře jsou otevřené.

„Víte, co máte dělat," položila jsem řečnickou otázku těm dvěma a oni přikývli.

Plán byl jasný. Všechny malovátka, make-up a další sračky zničit. Do stínů na oči jsem nalila vodu, rtěnku jsem trochu použila na její oblečení. Umělé řasy jsem na Alecovo přání nechala na něm. Nezničili jsme pouze její blbosti, ale i věci její matky. Sice by si mohly zajet do toho salónku, ale ten mají na druhé straně města. Řasenku jsem taky buďto namočila, nebo zlomila. Asi po hodině bylo všechno zlikvidováno a my mohli odejít.

„Co si vlastně dělal s těma řasama, Alecu?" zeptala jsem se.

„No spolu s dalšíma, mě neznámýma věcma, jsem to hodil do záchodu," pronesl hrdě.

„Cože?! Doufám, žes to nespláchl," zasmála jsem se.

„Zas takovej magor nejsem. Nechci to ucpat. A co ty, sestro?"

„Napustila jsem vanu a nechala ty věci plavat v ní,"

„Já jen namočila, polámala, rozdrtila,... Všechno co šlo," zasmála jsem se. „Počkáme tu na její reakci?" podívala jsem.

„A tak jo, ale ve stínech," kývl Alec.

Usadili jsme se do koruny hustého stromu a čekali. Čekali jsme dvě hodiny a čas si zkrátili povídáním. Byli jsme spolu každý den non-stop, přesto bylo vždy o čem si povídat. Ve čtvrt na šest nás, ale přerušil budík z Mariina pokoje. Měli jsme poměrně dobrý výhled do jejího pokoje, takže nám neušla postava v růžové noční košilce, jak se plahočí do koupelny.

„Áááááááááááááááááá..." začala pištět. Tón toho vřískání byl tak vysoký a pro citlivá upíří ouška, málem smrtelný, všichni jsme si zacpali uši.

„Teď by mi nevadilo být hluchej," zamračil se Alec.

„Mamíííí," zapištěla sotva jsme si sundali ruce z uší, a tak je tam vrátili. „Mamíííí! Panebože, co to je-"

Dál už jsme neposlouchali. Museli jsme domů, jednak abychom se schovali před sluncem a lidmi. Ale hlavně, protože i já jdu do školy. Už se těším, jak ta barbína bude vypadat bez těch hnusných řas, rtěněk stínů a bůhví čeho všeho ještě.

---------------------------------------------------------------------

Zazvonilo na první hodinu a slečna Maria nikde. Alec mi ještě poradil jak potrestat Mattea, sice to nebude tak drsné jak to schytala Maria, ale aspoň něco. Do třídy vešel učitel. Když dělal docházku, rozrazily se dveře a v nich stála Maria. Maria bez těch sraček na obličej a musím říct, že vypadala děsně. Její řasy skoro nebyly vidět, rty měly stejnou barvu jako pleť.... no hrůza! Vyprskla jsem smíchy a po mě i skoro celá třída, včetně učitele. Jelikož všechno její „pěkné" oblečení bylo od rtěnky, řasenky či krému na ruce, tak na sobě měla kalhoty do zvonu, vůbec nevím kde je vyhrabala a triko s Hello Kitty, od její desetileté sestry.

Na Mattea čekal podobný trest. Dneska měl první hodinu tělocvik, ještě Mariu neviděl. Vloupala jsem se do klučičí šatny a na jeho triko udělala Centropenem srdíčko, do kterého napsala: Miluju Mariu. Pod srdíčko menším, ale přesto čitelně, dopsala A jsem čůrák. Kdyby ho napadlo si obléct to propocené triko, ve kterém cvičil, tak ho pro jistotu roztrhnu. Asi bych se měla jít léčit, tohle není normální...

Vše se podařilo, jak mělo. Matt si oblékl triko se srdíčkem a při chvilce nepozornosti jsem mu zničila i sportovní triko. Jelikož mi došlo, že si bude chtít obléct i mikinu, popsala jsem i tu. Každý na chodbě se mu smál, ale nikdo neřekl proč. Takoví jsou lidi. Když to zjistil, myslím, že mu došlo, čí je to práce. Teda aspoň to triko, ale nic neřekl. Nevím, kdo by mu věřil, a i kdyby... ještě by mě pochválili za tak úžasný nápad.

Dneska jsem ještě musela zajít za ředitelem a podat mu papíry o mém odchodu ze školy. Byl celkem překvapený, ale je to moje věc. Nalhala jsem mu, že mám v Americe praxi. Řekl takové klišé, že je mu líto, že ztrácí tak výbornou studentku. Tohle podle mně říká každý ředitel nebo učitel. Ale u mě to bylo upřímné jsem vážně dobrá. Ve dveřích jsem se minula se svým ex, jenž šel vyřídit něco o reprezentaci naší školy s florbalovým týmem, a pochválila mu jeho styl.

Ano. Jsem hrdá, egoistická a krutá. Mám to v rodině. Jsem totiž upír z rodu Volturi.