Upír z rodu Volturi

Kapitola třicátá čtvrtá

Víkend

Den D- den odplaty. Myslím, že si všichni pamatujeme, jak si Caius nehezky vzpomenul na mé dětství bez otce a já mu slíbila odplatu. Asi to přeháním, ale kamarádím s Alecem a i když se to nezdá, rád provokuje a oplácí věci hodně hnusnými způsoby. Proto jsem ho včera večer vytáhla do drogerie a koupila tu nejtrvanlivější a nejrůžovější barvu na vlasy.

„Tak deš?" vletí mi do pokoje.

„Počkej, Alecu! Máš ten kýbl?"

„Jasnačka!" usměje se a hodí mi jej.

„Super!" jdu do koupelny, kyblík napustím a vyliju do něj růžovou barvu.

Když chci jít zpátky za ním, málem tu vodu vyliju v důsledku bolení hlavy. Nech kýbl kýblem, máš tu fotříka. No tak nečekala bych, že takto bude mluvit o Arovi. Pomstu musíme na chvíli odložit.

„Tati... co potřebuješ?" usměju se na něj.

„Chci si s tebou promluvit," řekne vážně. Podívám se na Aleca, ten kývne, že chápe a chce odejít. „To je dobré Alecu. Myslím, že líp to probereme za pochodu."

Přikývnu, obleču si plášť a jdu na procházku po zámeckých chodbách.

„Tak, o čem si chtěl mluvit?"

„O tom lidském klukovi," odpověděl skoro opovržlivě. Povzdechla jsem si. „Nechci, abys udělala nějakou hloupost. Dávej si pozor na to, jak se k němu chováš a hlavně mu nevyzraď, kdo jsi."

„Promiň, ale tohle si mi mohl říct u mě. A neboj se, dávám si pozor."

„Tohle říkalo už tolik upírů a většina z nich potom skončila u nás bez hlavy. Nedávno jsme řešili případ upíra, který se zamiloval do smrtelné dívky. Myslel si, že je mrtvá tak se chtěl zabít a potom málem zemřela ona jen proto, aby žil on. K tomu se později připletla i jejich dcera... Válce se o fous vyhli. Teď žijí šťastný, nesmrtelný život."

„Jak si to myslel s tou jejich dcerou?"

„Její matka jí porodila v době, kdy byla ještě člověk a její otec byl upír..."

„Ona byla poloupír! Moment vy jste jí chtěli zabít kvůli tomu?!"

„Angeliko-"

„Ne! Stop! Vždyť je to samé co já! Já můžu žít a ona ne?!"

„Ange, stalo se to ještě před tím, než jsi přišla na svět ty. Proto jsem byl naštvaný, udělal jsem tu samou chybu jako Edward. A nehrab se mi laskavě v hlavě!" zvýšil hlas.

„Promiň. Zpět k věci. I kdybych s Mattem něco měla tak jsem upírka já a on je člověk, takže já nemůžu otěhotnět. To cos mi říkal, byl opačný případ."

„Dobře, ale i tak si dávej pozor."

„Budu," objala jsem svého milovaného taťku.

„Skvělé, jdem se najíst."

„No konečně," zašklebil se Caius, když jsem s Arem vešla do Sálu. Jak jsem ho viděla, musela jsem se zasmát, kdybys věděl, co se na tebe chystá...

V rohu místnosti se krčili lidé, asi si s nima trochu pohráli. Sotva jsem se nasytila, popadla jsem Aleca za ruku a táhla ho do pokoje.

„Tak jo, musíme to udělat teď," vrazila jsem mu do ruky kýbl a zpod postele vytáhla provaz.

Vešli jsme k němu do pokoje a začali. Princip je jednoduchý- jakmile otevře dveře, uvolní lano, které drží kyblík a on se vylije. Nejspíš mu to obarví i plášť, ale těch má dost.

„Rychle, chce si jít pro knihu," popoženu Aleca.

„No jo," připevní lano a spolu jdeme k oknu. Skočíme z něj, běžíme kousek zahradou a vyskočíme do okna od mého pokoje.

Cestou do Sálu potkáváme Caiuse. „Co jste tam dělali?" mrkne na nás laškovně.

„Nic zajímavého," odpoví mu Alec a společně se zasmějem.

„Tohle bude bžunda," usměju se v Sále.

„Co to je bžunda?" podívá se na mě Alec.

„Sranda," přetočím oči.

„Jo aha. Tak to bude!" zazubí se.

„Co bude-" nedokončí Jane, protože jí přeruším.

„UŽ!" vykřiknu, jelikož jsem napojena na Caiusovy myšlenky.

Za tři vteřiny se rozrazí dveře, ve kterých stojí mokrý Caius s růžovou hlavou. Tváří se nanejvýš naštvaně. Všichni vyprskneme smíchy. Dokonce i Marcus se směje, sice ne tak jako my, ale směje.

„Ty svině!" vykřikne a rozběhne se na mě.

Vypísknu a začnu zdrhat. Vylezu po stěně, ze které mě později shazují jeho ruce. On dopadne na nohy, ale já to tolik neudržím a sletím na kolena, takže se rychle zvedám. Rozběhne se ke mně a vmžiku si mě přehodí přes rameno.

„Jak chceš," řekne zlomyslně.

„Pusť mou dceru," snaží se říct Aro vážně, ale přes smích se mu to moc nedaří. On jenom zasyčí.

„Jo, pusť mě," směju se.

„Ne," oznámí rozhodně.

„Okey." Buším mu pěstmi do zad, ale on se jen směje. Tak se rozhodnu pro bolestivější metodu. Do svých rukou naženu velké množství energie, potom jí uvolním, čili Caiuse kopne proud plnou silou.

„Puttana!" zanadává a odhodí mě. Narazím do sloupu, ale i tak se směju.

Doufám, že se kapitola líbila. Pro ty, které by to zajímalo, Puttana je v překladu kurva 😀. Moc si cením každého přečtení nebo hlasu. Samozřejmě i vašeho názoru, který můžete vyjádřit v komentářích a sdělit mi Váš pohled na věc, či nějaké připomínky.
Mockrát děkuji.
Loučí se s Vámi Vaše Webi 😘