Upír z rodu Volturi

Kapitola šedesátá sedmá

Podle Aliciny vize by setkání mělo proběhnout na stejné louce jako tehdy při obhajobě Renesmee. Doma jsem se převlíkla do černých džínů, bílého tílka a přes to hodila ještě lehkou černou mikinu.

Sedím na posteli a prstem hladím náhrdelník po písmeni V. V očích mě štípou slzy. Byla bych vděčná, kdybych mohla brečet. Smutek, starosti, strach, neštěstí... všechno by se aspoň trochu odplavilo.

Hodiny ve vedlejším bytě odbíjí třetí hodinu odpolední. Náhrdelník strčím do kapsy, obuju černé conversky a oknem skáču ven.

Přibíhám k domu Cullenů, z něhož se ozývá hádka. Cítím i vlčí pach.

„To jste mi to nemohli říct dřív?" tohle byl Jacob.

„Proč bychom ti to měli říkat?!" tohle byla Rose.

„Protože mám Nessie rád!" a zase Jacob.

Opatrně vejdu do domu. Odkašlu si.

„To kvůli tobě tady budou ti zmetci!" zakřičí a chytí mě pod krkem. Asi změním názor na vlkodlaky.

„Nenazývej je zmetky!" zavrčím a ruku, kterou měl na mém krku, mu stočím za záda a přinutím kleknout.

„Jacobe! Angeliko!" zapiští Ness.

Podívám se na její vystrašenou tvář. Pouštím ho. Okamžitě jde k Nessie a objímá ji.

„Jak ses o tom dozvěděl?" zeptá se Alice.

„Nessie byla smutná a tak jsem jí poprosil, aby mi ukázala důvod. Chvíli jsem jí musel přemlouvat," odpoví a daruje jí pusu na tvář. „Jdu tam s vámi,"

„Jdou tady kvůli Renesmee, podle Aliciny vize. A nikam nejdeš. Ještě je vyprovokuješ," zkřížím ruce na prsou.

„Ange teď nejsi v pozici, kdy bys mohla určovat pravidla," zarazí mě Bella.

Má pravdu. Poraženě svěsím hlavu.

„Pochopí, že jsi Nessiiným otiskem," usměje se Esme.

„Alice, kdy tady mají být?" zeptá se Carlisle.

„Někdy kolem páté," odpoví.

Už hodnou chvíli mlčky sedíme. Nikdo nic neříká a nic nedělá. Jasper objímá Alice a Edward Bellu. Všichni se tváří jako by šli na popravu. To já ale nedovolím. Tohle ovlivnit dokážu. Nedovolím Volturiovým zabít Culleny.

„Volal jsem Sethovi, kdyby byl problém, smečka přijde na pomoc," řekne Jacob.

Carlisle děkovně kývne.

„Měli bychom vyrazit," rozhodne Alice.

--Nikdo—

Cullenovi spolu s Jacobem a Angelikou dorazili na louku. Na Jaspera dopadá zmučená nálada všech. Do čela se postaví Carlisle s Esme, kousek za ně Edward s Bellou. Angelika s Ness a Jackem, v lidské podobě, stojí po pravé straně zakladatele klanu úplně vzadu. Před nimi ochranitelsky Emmett s Rose, že přes ně skoro nevidí. Alice a Jasper si své místo našli na opačné straně.

Někde na druhé straně lesa se pohybuje dvanáct bytostí v černém. I oni jsou nezvykle nervózní. Jejich černé hábity narážejí do kapradin a nižších rostlin, sem tam se jim na ně přilepí i kus mechu nebo větvičky. Kapuce na hlavách, rukavice a oblečení, které neodhaluje ani kousek kůže, je dokonale chrání slunečním paprskům.

Alice Cullenová dostává vizi o blížících se vládcích.

Všichni mezi stromy zahlédnou černou barvu. Přicházejí. Volturiovi se zdviženou hlavou a nadřazenou chůzí přicházejí. V jejich tvářích není ani stopa po nedávném neklidu, ale kamenný a odhodlaný výraz. Snaží se myslet na cokoliv jiného než na Angeliku Volturi.

Hlavní černovlasý vládce očima přejíždí po upírech před sebou a nenápadně vyhledává známý obličej, který miluje. Ani ona jej však přes Emmettova silná ramena nevidí.

Zastaví se. Aro s bratry Caiusem a Marcusem vepředu. Stojí přesně v takovém rozmístění, v jakém sedí na trůnech. Za Caiusem postává Alec se setrou Jane. Za Marcusem zase Felix a Demetri. Za nimi pět neznámých upírů, až na stojící ženu vprostřed.

Všichni najednou sundají kapuce a přísný, odhodlaný pohled směřují na skupinu před sebou.