Upír z rodu Volturi

Kapitola třináctá

Vzbudila jsem se. Demetri tady pořád byl. Usmál se na mě.

„Dobré ráno, princezno," odstranil mi vlasy z obličeje.

Pohladila jsem ho po ruce. „Dobré ráno. Tys tady byl celou noc? To si se nenudil?"

„Jo," zasmál se. „Nenudil, díval jsem se jak spíš."

Zašla jsem si pro věci a oblékla se v koupelně. Když jsem z ní vylezla, byl pokoj plný lidí, tedy upírů.

Demetri, Rebeka, máma, strejda, Jane a ještě jeden kluk, kterého jsem neznala, ale podobal se jí. Ten kluk ke mně udělal pár kroků. Je tak starý jako Jane, něco kolem třinácti, momentálně jsem ve stejném věku.

„Jsem Alec, bratr- dvojče- tady Jane," ústa se mu pohnuly v malý úsměv.

Kývla jsem a zdvořile odvětila: „Angelika."

Potom jsme řešili mou noční návštěvu. Máma pořád opakovala, jak jsem statečná a děkovala Demetrimu. Už mě to štvalo, nějaký Caius přijde v noci ke mně do pokoje a oni mi ani nechtějí říct, kdo to je! Šla jsem si nalít pití. Prázdnou skleničku jsem po slepu postavila na stůl.

„Spadne," promluvil někdo v místnosti šeptem.

Rychle jsem se otočila, že ji chytím, jenže mi z rukou vyletěl blesk a zapálil krabici od bot, co byla na stole. Sklenička se rozbila. Všichni hleděli na krabici. První se vzpamatovala Rebeka a uhasila jí vodou z vázy.

„Co to bylo?" zeptal se Alec.

Máma byla u mě upíří rychlostí. Držela mě za ruku a druhou dala na spánek.

„To není možné," otočila se na ně.

„Co se děje, Emmo?" zeptal se strejda.

„Její dar se zase rozvinul," odpověděla nepřítomně máma.

„Jak?" pozvedla obočí Rebeka.

„Z elektrošoku na blesky," prozradila.

Demetri zvedl hlavu. „A blesk dokáže zapálit."

Jane se nechápavě podívala po všech v místnosti.

Chtěla bych moc poděkovat všem co tohle čtete, je to moje první "knížka" a byl to jen takový pokus. Ještě jednou děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. :*