Upír z rodu Volturi

Kapitola třicátá druhá

Škola probíhá v klidu, jenom jsem v chemii schytala několik nenávistných pohledů, protože jsem dostala plný počet bodů z písemky a jako jediná prošla na výbornou. Teď se bavím o té písemce s Mattem, byla tu i Rikki, ale ta musela jít do zpěvu. Stojíme před školou v bezpečí stínů. Najednou uslyším bouchnutí dveří a zavětřím známý pach. Otráveně se otočím a vidím Aleca jak si to míří ke mně rychlejší chůzi. Když je pět kroků ode mě otočím se na Matta a věnuju se našemu rozhovoru.

„Ange..." zaťuká mi na rameno.

„Ano?" řeknu přeslazeným tónem.

„Jedeme," hodí hlavu k černému autu.

„Já si tu jenom něco dořeším," odvrátím od něj hlavu.

„Hned," zašeptá mi do ucha.

„Jo," zavrčím a on se otočí na patě. Jde k autu, protože poznal, že mi trochu hnul žlučí. „No a prostě si k tomu vymyslím nějaký příběh a vzorečky jdou samy," usměju se na Matta jako by nic.

„Aha. Co to je za kluka?" zeptá se ze zdviženým obočím.

„Kámoš," mávnu rukou. „Ahoj," obejmu ho a jdu k autu. „Dneska řídí Jane?" zeptám se 'překvapeně'.

„Hm," odpoví mi a vyjíždí z parkoviště.

„A s tebou mám řeč," nahnu se dopředu a chytnu Aleca pod krkem. „Ty jsi nějaká moje vychovatelka či co?"

„Nechci být moc na slunku."

„Vylejzat si nemusel!" prsknu mu do ksichtu, pustím jeho krk a opřu se do sedačky.

„Aro si stěžoval, že jej a jeho bratry zanedbáváš," nadhodila Jane a ignorovala můj incident s jejím bratrem.

„Cóó?" podívám se na ní a hlas mi posměšně poskočí.

„A vzkazuje ti, že dneska bude rodinný večer Volturů," pokračuje.

„A to je co? Rodinná večeře?" optám se sarkasticky.

„Ani nevím, přišla s tím Emma a Caius se toho samozřejmě hned chytil," řekne zase Alec.

„Nejspíš budeme hrát různé hry. Ty nám povíš trapasy ze života lidí a snad zvětšíš Caiusovi IQ," usmála se na mě Jane.

„No tak to mám co dělat," zasměju se. „Kdo všechno tam bude?"

„Ty, já, sestra, vládci, Emma, Felix a Demetri, možná Heidi, ale to pochybuju," odpověděl.

----------------------

„Prý se ti po mě stýská," řekla jsem Arovi trochu posměšně po příchodu do Velkého Sálu.

Kdyby mohl tak se začne červenat, ale jeho oči jen směřují na podlahu, čemuž se zasměju. Všichni tři stojí u stolu s knihami a čtou si nebo vyřizují dopisy.

„Tři dny jí nevidíš a stýská se ti. Kdysi si jí neviděl šest let v kuse a bylo ti to jedno," bouchne do Arova ramene Caius.

Sevřu ruce v pěst. Všichni šlehnou na Caiuse zabijácký pohled a on jako by si až teď uvědomil, co řekl. Nádech, výdech, nádech, výdech. Snažím se aspoň takhle uklidnit, protože cítím energii ve svých dlaních. Po zádech mě pohladí něčí ruce a vztek je ten tam, úlevně vydechnu. Demetri.

„Promiň," omluví se.

„Však ty si to ještě vypiješ," zašklebím se a v hlavě se mi formuje menší plán.

„Běžte si odpočinout," vejde do Sálu mamka a pohledem si změří mě s Demetrim, ten o krok ustoupí, ani nevím proč. „Jsem domluvená s Heidi. Společně strávenou noc zahájíme večeří v šest a potom budeme hrát scrable, kosty, uděláme si menší turnaj ve vrhcábech a potom si pustíme film a jestli nějaký ten čas zbyde, než půjde Angelika do školy, budeme si povídat. Rozchod," mávne ke dveřím.

„Odkdy si přebrala velení?" zamračí se taťka na mamku.

„Promiň, chceš k tomu něco říct?" podívá se na něj mamka. I když to možná vyznělo ironicky, tak to myslela upřímně.

Aro si promne kořen nosu. „Rozchod," usměje se a taky mávne rukou ke dveřím.

„Co to je scrable?" chytne mě Alec za triko.

Musím se zasmát. „Hra, při které skládáš slova." On se zarazí a nejspíš začne přemýšlet nad mým vysvětlením.

Nechávám ho tam tak stát a zalízám do pokoje. Počkat je „rodinný večer" tak mám si vzít něco slavnostnějšího. Tyhle šaty jsou moc formální, moc plesové, moc teplákové... Sakra seru nato! Černé rifle+černé triko. Vlasy si zapletu do copu, ať má Jane radost. Ještě mám dvě hodiny, tak si hodím vanu. Napustila jsem si horkou vodu, hodila do ní lístky vanilky a růže. Pustila jsem si písničky, nastavila budík na půl šestou a lehla si do vany.