Upír z rodu Volturi

Kapitola čtyřicátá druhá

Ze školy jsem přišla nadmíru šťastná. Na všechny kolem jsem se usmívala. V pokoji jsem si odložila tašku, sundala čočky a na krk pověsila erb. Vešla jsem do Sálu, stále s velkým úsměvem na rtech.

„Nějaká vysmátá dneska," ozval se ode dveří hrubý hlas. Hlas, který nikdy nemluvil na mě.

Vykulila jsem na něj oči a otevřela pusu. Zavřela jsem oči a zatřepala hlavou. „Mám šťastný den, Felixi," odvětila jsem překvapeně. A nepřítomně se postavila vedle své matky.

Heidi vešla do Sálu s padesátičlenným zástupem lidí. Dneska jich sehnala nějak moc. V té skupině lidí se mihla červená hlava, přesněji vlasy. Než stihnu cokoliv udělat, upíři se vrhnou na bezbranné lidi. Oni se rozprchnou všude po místnosti a naproti mně stojí červenovláska, kterou objímá nějaký starší muž, asi otec. A ještě tři nějací lidi.

„Angeliko..." řekne roztřeseně, vidím, jak zadržuje slzy.

„Ty jí znáš?" podívá se na ní muž tázavě.

„Je to přítelkyně Matta," přikývne.

„Bývalá přítelkyně. Bývalá. Ty určitě víš, že měl Mariu, že ano?!" zeptám se děsivě krutě. Kde se to ve mně bere? Asi určitě další vlastnost po otci.

„Ne, to nevím, ale věděla jsem, že nejsi normální. Že máš tajemství," zašeptá.

„Máš pravdu," přikývnu. „Tohle..." rozhodím rukama kolem sebe, „je pro můj svět úplně normální."

Popadnu nějaké chlapa a zakousnu se mu do krku. Krev. Jak já ji miluju. Slyším jak Kořino srdce strachem zrychlilo. Její otec se také bojí. Tiskne jí k sobě, aby jí ochránil. Tohle je otcovská láska? Kdy otec brání své dítě. U nás k tomu nebyla příležitost.

„Proč jste tady?" zvednu tázavě obočí.

„Přijel jsem navštívit svou sestru. S manželkou se rozvádíme a já chtěl Koru někam vzít. Lucy mi dala jako tip Palazzo dei Priori, prý je nádherný."

„Ano to skutečně je. Teď vás asi budu muset zabít," povzdychla jsem si. „Ale zas tak zlá být nechci. Mattea jsem milovala a takovou bolest mu nezpůsobím. Jane," zašeptám její jméno.

„Ano?" objeví se po mém boku.

„Zabij ty dva, nebo minimálně jí. Je to Mattova sestřenka."

„Tak to s radostí," usmála se a vrhla se na Koru.

Otec se jí snažil před Jane chránit, ale ta se ho svou mocí zbavila. Pila z jejího hrdla a otec brečel nad svou dcerou.

„Můžu si vzít toho chlapa?" zeptal se mě Demetri s jiskřičkami v očích. Se smíchem jsem přikývla.

Sama jsem se nasytila ještě krví nějaké brunetky.

„Teď vidíte, že školu musím dokončit jinde," oznámila jsem ne zrovna radostně.

„Proč?" zeptal se Caius... smutně?!

„Zabila jsem jeho setřenku, nemohla bych se mu už podívat do očí."

„Já jsem jí zabila," opraví mě Jane.

„Na moje přání. Byla jsem slabá jí zabít, protože jsem se celou dobu snažila, aby z nás byly kamarádky... Ale i tak bych odjela."

„Jo a Angeliko, abych nezapomněla," zarazila mě v mém odchodu matka, „hned dvacátého pátého prosince pojedeme za mými přáteli do Anglie, vrátíme se až třicátého. Camille a John jsou moc milí upíři, starali se o mne v době těhotenství."

Aro se trochu rozpačitě zavrtěl na trůnu. Mamka mu to sice už odpustila, ale on sobě asi ne.

„Dobře. A pojede s námi ještě někdo?" podívala jsem se hlavně na trůny.

„Jestli bych mohl, rád bych se podíval do Velké Británie," ozval se Demetri.

„Jestli se ti chce," kývl hlavou Aro ledabyle.

„Klidně. Jsou to teda hlavně Marcusovi přátelé tak..." podívala se na něj, ale ten jen zavrtěl hlavou, že ne. „No tak, Aro," objevila se mamka na jeho klíně. „co bylo, bylo. Teď je před námi staletá budoucnost a ty máš dost času mi to vynahradit."

Taťka se trochu pousmál a políbil mamku. Jenom jsem se tomu pousmála a odešla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a relaxovala. Kdo říká, že když nemůžu spát, nemůžu relaxovat? I upíři musí někdy vypnout. Náš mozek zachytává tolik informací, a tolik nepotřebných informací, takže i my musíme sem tam odpočívat.

Přemýšlela jsem. Hodně. Už to nejsem já. Měním se v extra vraždícího upíra, kterému je všechno jedno. Taková jsem být nikdy nechtěla. Zabíjení lidí jsem vždy brala pouze pro své uživení, nikoliv pro potěšení, ale teď... Možná i proto jsem se rozhodla pro změnu. Musím vypadnout na nějaký čas od Volturiů. Od nejmocnější a nejkrutější upírské rodiny v dějinách, od své rodiny. Díky tomu snad získám zpátky svou vůli.

Chtěla bych strašně moc poděkovat za 3K přečtení 😱, asi se pořád opakuju, ale nejsem moc dobrý řečník. Děkuji těm kteří komentují, hlasují a čtou. Opět říkám, že každý komentář mi dělá nesmírnou radost. 💕
Mockrát vám děkuje Webi 😘